Siwiec se stal lidskou pochodní před zraky tisíců lidí i vysokých představitelů komunistického režimu, kteří přišli na varšavský stadion Desetiletí oslavit dožínky. Upálil se zde záhy po okupaci Československa v 8. září 1968 během oslav dožínek na varšavském stadionu. Proto bývá také historiky označován za „pochodeň číslo 1.“
Polský aktivista vystudoval filozofii na univerzitě v tehdy polském Lvově, za války vstoupil do Zemské armády bojující proti německým a ruským okupantům. Po roce 1945 pracoval bývalý účitel jako účetní, práci ve školství z ideologických důvodů odmítl.
Zemřel čtyři dny po svém činu v nemocnici. V závěti, kterou pořídil krátce před smrtí, napsal: "Lidé, pokud ve vás ještě zůstala jiskřička lidskosti, lidských citů, vzpamatujte se! Slyšte můj křik, křik prostého obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nadevše, nad vlastní život."
Jméno tehdy devětapadesátiletého úředníka, který je označován za první ze živých pochodní ve východním bloku protestujících vůči bezpráví sovětské okupace, nese i krátká žižkovská ulice, kde ústav sídlí. Na jeho počest byla v roce 2009 přejmenována z iniciativy radnice městské části Praha 3. Předtím měla název po tajemníkovi komunistických Rudých odborů Václavu Havelkovi. O rok později byl před budovou instituce slavnostně odhalen také památník polskému aktivistovi.
Samotná budova Ústavu pro studium totalitních režimů, u níž byla malba odhalena, však již řadu let chátrá a její budoucnost je nejistá. Důvodem je blamáž ze strany bývalého vedení ústavu, který spustil rekonstrukci objektu, kterou nebyl kvůli problémům se statikou schopen dotáhnout do konce. Na dokončení oprav nejsou peníze, podle expertů opravy torza postrádají ekonomickou logiku a případ prošetřuje policie.