Traduje se historka, že když se herce slavnostně zapisovali před dvanácti lety do Knihy cti Prahy 3, totálně vykolejil poněkud upjatou Milenu Kozumplíkovou, která byla tehdejší starostkou. Konverzaci v naleštěné Hartigově pracovně v historické budově žižkovské radnice s distingovanou dámou, zahájil debatou o dopravní obslužnosti Prahy 3 z pohledu herce, když vychválil spojení tramvají č. 9 se všemi hlavními pražskými divadly. A hned nato svou hostitelku zaskočil poněkud lechtivou anekdotou o studentce Matfyzu, která je ochotna se kvůli získání zkoušky svléknout v hromadné dopravě. Zatímco se zbytek přítomných skvěle bavil, Zindulka lehce obrátil konverzaci do vysoce vytříbené roviny, kterou si svou hostitelku opět získal.
Herec, jehož laskavou povahu v kondolencích zmiňují téměř všichni kolegové, se na Prahu 3, stejně tak jako mezi divadelní a filmovou elitu „přistěhoval“ až v pokročilém věku, přestože s hraním začínal jako syn jilemnických ochotníků už v pěti letech. Po maturitě vystudoval pražskou divadelní akademii, přes krátké angažmá v hradeckém Klicperově divadle nedaleko svého rodiště však nakonec na dlouhá léta zakotvil v jihomoravské metropoli, kde vedle hraní také vyučoval (mezi jeho žáky například patřila Dagmar Veškrnová nebo Libuše Šafránková). Přes dvě desetiletí žil životem herce z oblasti, zlom znamenala až role v Kachyňově seriálu Vlak dětství a naděje, který vznikl v roce 1985. Role „srágorky“ jej katapultovala mezi českou hereckou elitu a tak se rozhodl v sedmapadesáti letech „dobýt“ divadelní prkna v hlavním městě. Po 22 letech na brněnské scéně bratří Mrštíků se již nikdy úplně nezbavil „hantecu,“ takže jej řada lidí považovala za Moraváka.
V Praze nastoupil nejdříve do městských divadel, a přes angažmá v dnes již zaniklém divadle Ká nakonec zakotvil ve vyhlášeném Činoherním klubu. Ztvárnil zde řadu skvělých rolí, jeho pojetí Maxe Silvermana ve hře Sbohem je kritiky považováno za vrcholný výkon na divadelní scéně. Diváci jej znají především díky filmovým a seriálovým rolím - Konec básníků v Čechách, Učitel tance, Báječná léta pod psa, Anděl Páně, Odcházení, či Bylo nás pět, Hříchy pro pátera Knoxe a Četnické humoresky.
Za filmový duet s Vlastimilem Brodským ve filmu Babí léto z roku 2001 obdržel Českého lva.
Domovem jeho pražské mise se stala Barranova ulice v Praze 3 na pomezí Žižkova a Vinohrad, kde se s rodinou usadil a v rodinném kruhu také ve věku 86 let včera zesnul. Ve specifické městské části se zvláštním géniem loci, kde se spíše než na místo narození hledí na lidské kvality, samozřejmě platí, že Zindulka bude navždy patřit mezi největší „syny Žižkova.“