„Průběh hodnocení žádostí o poskytnutí dotace z dotačního fondu Městské části Praha 3 pro rok 2020, kterého jsem se zúčastnila jako členka komise pro výchovu a vzdělávání a komise pro sociální politiku Zastupitelstva MČ Praha 3, odhalil nezbytnost změn v rovině koncepční i ve způsobu provádění dotačního řízení v komisích, resp. výborech ZMČ.
Z hlediska koncepčního se jako v praxi velmi problematické jeví zejména kritérium společenské odpovědnosti projektu, které bylo mezi kritéria hodnocení doplněno novým vedením radnice Prahy 3. Formulováno je přitom velmi vágně: zahrnuje různorodé aspekty (životní prostředí, inkluze, rovné příležitosti), které pouze vyjmenovává, přičemž není zřejmé, zda se jedná o výčet demonstrativní či taxativní. Při hodnocení je pak takové kritérium nutně uplatňováno více či méně nahodile. Vede to až k absurdním situacím.
Je-li závěrem hodnocení projektu pro nevidomé, že nebere ohled na vyloučené skupiny, je zjevné, že takové hodnocení je principiálně vadné. Kritérium společenské odpovědnosti, lépe řečeno jeho subjektivní interpretace, je některými hodnotiteli chápáno jako absolutní, a to na úkor kritérií ostatních (např. výchovně-vzdělávacího přínosu) i v rozporu se zájmy MČ Praha 3 deklarovanými v platné koncepci dotační politiky (např. pokud jde o dostupnost tzv. kroužků).
V komisi pro výchovu a vzdělávání bylo dotační řízení navíc letos nedostatečně zvládnuté i z organizačního hlediska. Zejména to vyniklo ve srovnání s hodnocením projektů pro sociální oblast a zdravotnictví v rámci komise pro sociální politiku.
Obecně by bylo optimální vrátit se k hodnocení externími hodnotiteli. Omezil by se tak vliv osobních preferencí členů komisí, resp. výborů na hodnocení. Dotační politika by neměla mít charakter 'porcování medvěda' a při její realizaci by nemělo hrát roli, že někdo pokládá určitou aktivitu za nepotřebnou.
V každém případě je třeba jednak revidovat koncepci dotační politiky (především zpřesnit kritéria hodnocení), jednak posílit spolupráci mezi Úřadem MČ a komisemi ZMČ Praha 3, v nichž probíhá dotační řízení, s cílem hodnocení zefektivnit a standardizovat. V této souvislosti by se měla zvážit i možnost organizačních změn v rámci Úřadu MČ, například vytvoření dedikovaného útvaru pro dotační politiku. Předešlo by se tak potížím v odborech zatížených věcnou agendou, a to zejména, potýkají-li se současně s personální nouzí. Kde ani to nepovede k viditelnému zlepšení, bude nutné přikročit k vyvození osobní odpovědnosti ve vedení komisí, resp. výborů. Občané Prahy 3 mají právo na to, aby dotační prostředky byly rozdělovány s maximální pečlivostí. Je naší povinností to zajistit.“