.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
O husitském vojevůdci vyšel loni 850tistránkový životopis českého historika Petra Čorneje, který se stal bestsellerem. Ani ten však výrazně nezměnil realitu, že ze života této „historické superstar“ známe fakticky jen jeho posledních pět let života.
Geniální válečník, špatný farmář
U Jana Žižky není přesně známo ani datum, kdy se narodil. Historici neurčitě tvrdí, že to bylo někdy kolem roku 1360 v Trocnově v jižních Čechách.
„Na Trocnově jsme našli pouze keramiku od poloviny 14. století výše, dvorec tedy s největší pravděpodobností vznikl po roce 1350.“ Tedy plus minus deset let před Janovým narozením. Svůj ikonický vzhled s páskou přes oko podle některých pramenů získal již ve dvanácti letech, kdy o oko přišel při souboji mečem. Pravděpodobně pocházel z malého šlechtického rodu, některé prameny tvrdí, že byl v mládí ženatý a měl děti. Kolorují to tři nalezené písemné zmínky o jeho životě v mládí, které se dochovaly. Na první z nich 3. dubna 1378, jakýsi Jan Žižka z Trocnova připojuje v Krumlově svou pečeť s rakem jako jeden ze svědků svatební smlouvy. O čtvrt roku později je datována listina, na níž se stejný muž přiznává k dluhu tří kop a deseti grošů v Budějovicích a zavazuje se je splatit i s lichvářskými úroky, přičemž ruší vším svým majetkem.
Žižkové byli svobodný rod, což bylo privilegium za služební kariéru na panských či královských hradech. Trocnov získal Žižkův otec za tuto službu. Pokud si ale představujete pod tímto pojmem, bůh ví jaký feudální blahobyt, pak se pletete. Podle archeologických vykopávek šlo o chalupu s dvěma místnostmi 6x5 metrů s hliněnou podlahou a několik hektarů půdy na obživu k tomu. V podobné situaci tehdy byla celá řada zemanů s obdobnými privilegii. Měli šlechtický titul, ale večer často nevěděli, co budou jíst. „Statek v Trocnově a podobná usedlost v Čeřejově ho nestačily ani uživit. Kdyby zůstal po celý život tam, byl by dřel téměř stejnou bídu jako poddaní sedláci. Čekal by s napětím, jak dopadne úroda, chodil by v roztrhaných škorních a bydlel v chalupě s doškovou střechou,“ komentuje to historik Josef Janáček.
Další historický obchodní záznam z Trhových Svin o prodeji lánu pak prokazuje, že měl Žižka ženu Kateřinu, která je zmíněná jako účastník transakce. Kdy a kde se oženil, není ale jasné. Dokonce ani to, co se s jeho rodinou stalo.
Lapka a lupič?
Historici se dohadují, že nuzné poměry byly hlavním důvodem, proč se Jan Žižka dal na dráhu, která z něj následně udělala slavného vojevůdce. Na Trocnově podle všeho strávil první třetinu svého šedesátiletého života, další dvě třetiny jeho života jsou však již předmětem spekulací. O statek podle všeho přišel a společně s dalšími zchudlými zemany bojoval v prvním desetiletí 15. století proti expanzivním snahám rodu Rožmberků, který v té době „konsolidoval“ své ekonomické pozice na jihu Čech. Podle některých teorií se stal členem skupiny lapků a zbojníků lupiče Matěje. V roce 1409 však získal za své činy v tomto „temném“ období od krále Václava IV. Lucemburského amnestii, v letech 1410-1411 se měl účastnit válečných tažení proti řádu německých rytířů v Polsku. Často se uvádí, že byl účastníkem bitvy u Grunwaldu, tuto teorii se však nepodařilo nikdy potvrdit. Každopádně, ať již prošel čímkoliv, je zjevné, že jej desetiletí dobrodružné poutě životem zformovaly do podoby, která je známa z dob jeho činnosti ve službách husitské hereze. „Žižka neměl psychické ani mravní zábrany. Zápas o přežití vnímal jako realitu,“ napsal k tomu historik Petr Čornej.
V Praze se Jan Žižka podle dobových záznamů „vynořil“ nejpozději v roce 1411, tedy asi čtyři roky před upálením mistra Jana Husa. S oblibou se spekuluje, zda se tito dva muži znali, či dokonce přátelili, což nelze potvrdit podle dosud známých záznamů. Jan Hus byl v té době o dost mladší než Žižka, bylo mu kolem čtyřicítky, zchudlý jihočeský zeman již překročil padesátku. Jisté je jen to, že v tehdejší české metropoli se vojevůdce s učením kazatele, usilujícího o reformu církve, musel setkat. A patrně jej oslovilo.
Zrození vojevůdce
Na historickou scénu vstoupil až roku 1419, kdy se za podzimních bojů v Praze zasloužil o dobytí Vyšehradu. Ke zrození velkého vojevůdce došlo tentýž rok ale na úplně jiném místě. Žižka odcestoval v polovině listopadu z metropole do Plzně jako „bodyguard“ revolučního kněze Korandy.
Hned po svém příchodu na západ Čech zde začal budovat armádu s pomocí zbraní, které se mu podařilo ukořistit z městské zbrojnice. Tu hlavní zbraň, která jej následně proslavila, tedy vozovou hradbu, získal na Plzeňsku ale náhodou. Hlavním problémem husitů v dnešní západočeské metropoli byl nedostatek potravin na blížící se zimu. Žižka s oddílem tři sta mužů proto a sedmi žebřiňáky vyrazil shánět jídlo na okolní venkov. A u obce Nekmíř jej napadly dva tisíce jezdců a pěšáků Bohuslava ze Švamberka. Žižka proti šestinásobné přesile profesionálního vojska použil poprvé taktiku, která následně husitům zajistila celou řadu mnohem známějších a významnějších vítězství. Hradba ze sedmi žebřiňáků v kombinaci s prosincovým počasím, v němž rytíři nebyli zvyklí bojovat, mu pomohla mezi útočníky vnést chaos a zajistila mu vítězství. Z Plzně se nakonec po obléhání musel stáhnout, jako náhradní centrálu pro své plány si však vybral Tábor, z něhož učinil druhou baštu husitství v Čechách.
Nejasná smrt po nejasném životě
Přehled jeho slavných vítězství, za něž je obdivován svými příznivci, stejně jako krutosti, s níž se choval k nepřátelům, pustošil a vypaloval města, což zase připomínají lidé s kritickým pohledem na jeho historickou úlohu, není třeba asi moc připomínat. Každopádně čtyřletá velká jízda husitského hejtmana skončila 11. října 1424 u Přibyslavi. Právě při obléhání tohoto města tehdy již slepý Žižka zemřel. Nešlo ovšem o smrt v boji, jak by si asi přál – smrt si jej našla na lůžku.
Ve starých kronikách se psalo o úmrtí na následky hlízy, což je zduření uzlin při zánětu, které bylo typickým důsledkem moru. Ten se však podle dobových záznamů v uvedených letech v Čechách nevyskytoval, navíc se nákaza neobjevila ani u jiných lidí v husitském táboře u Přibyslavi.
Zkoumání Žižkových pozůstatků vyloučilo i otravu arsenem, o níž se spekulovalo. Nejčastější teorií o důvodu jeho smrti je tak aktuálně karbunkl, velký zánětlivý útvar, který je dnes léčitelný chirurgickým zákrokem a antibiotiky, v Žižkově době však představoval smrtelné nebezpečí.
I to je ale spekulace, stejně jako ostatně většina okolností života nejslavnějšího českého vojevůdce, o němž se točí filmy a píší knihy.
…a jmenuje také jedna čtvrť v Praze.