Byla neděle 1. prosince 1989 krátce před půl pátou odpoledne a obyvatelé Žižkova čekali s napětím na setmění. A nejen oni. Na Žižkov se sjely davy pozorovatelů z Prahy, aby viděli novinku českého vynálezce Františka Křižíka.
Národní listy o den později celou událost popsali následovně: „Elektrické osvětlení města Žižkova stalo se včera o ½5. hodině odpolední skutkem. Tou dobou rozsvíceny byly mžikem v celém Žižkově žárové svítilny soustavy Křižíkovy, zřízené ve výši třetího patra na silných stožárech. Ulicemi města Žižkova proudily nesčetné davy obecenstva, zejména pražského. Rozumí se, že Pražané živě rokovali o této nejnovější vymoženosti sousední obce, která poskytla českému elektrotechnikovi inž. Křižíkovi příležitost, aby se na novo vyznamenal. Mimoděk porovnávali Pražané plynové osvětlení pražských ulic s elektrickým osvětlením Žižkova. Spolek pro vystavení pomníku Žižkova uspořádal včera v sálech Bezovky hudební zábavu, která však nebyla tak četně navštívena, jak se očekávalo a jak právem zasluhovala.“
První veřejná elektrárna byla na Tachovském náměstí
Dnes má objekt u Tachovského náměstí řadu využití. Najdete zde hudební klub Matrix, Žižkovskou tančírnu, léta sloužil jako tržnice. Málokterý obyvatel Žižkova dnes ví, že před 130 lety šlo o první veřejnou elektrárnu, kterou zde vybudoval František Křižík. Na počátku provozu byla vybavena jedním ležatým parním strojem o výkonu 60 HP, v roce 1910 zde byly v provozu dva parní stroje o výkonech 200 HP a jeden 500 HP.
První elektrické soustavy vybavené dynamem, elektrickým rozvodem a Křižíkovými obloukovými lampami, či Edisonovými žárovkami se v českých zemích začala objevovat již o deset let dříve, v 70. letech 19. století. Na začátku všeho byl samozřejmě byznys, kdy továrníci hledali umělé osvětlení ve svých provozech, které by umožmnilo i po setmění „roztáčet kola“ vznikajícího kapitalismu. V roce 1878 tak bylo šest dynam a šest obloukových lamp s proudem 25 ampér instalováno do tkalcovny v Moravské Třebové. A ještě v témž roce obloukovky ozářili papírnu Ludvilca Pietta v Plzni. Následoval cukrovar v Židlochovicích, Měšťanský pivovar v Plzni a další a další továrny a manufaktury. . Po osvětlení továren se začalo s výstavbou osvětlení divadel a veřejných budov.
Křižíkova žižkovská elektrárna tak nebyla úplně první v republice, byla však prvním veřejným tuzemským zdrojem elektrického proudu. Na Tachovském náměstí zpočátku pracovala čtyři dynama, po instalaci silnějšího parního stroje přibylo dalších osm. Se spuštěním elektrárny bylo uvedeno do provozu žižkovské veřejné osvětlení s obloukovými lampami, ale i žárovkami. Křižík logicky dával přednost svým obloukovkám před žárovkami a žárovkami. Edisonovy skleněné baňky s vláknem proto byly na hlavní žižkovské třídě instalovány jako nouzové osvětlení. Princip byl takový, že pokud zhasla obloukovka, automatický přepínač rozsvítil žárovku.
Energie pro obec, obchody i domácnosti
Žižkovská obec se svým revolučním elektrickým osvětlením ulic však byla jen jedním z mnoha zákazníků Křižíkovy elektrárny na Tachovském náměstí. Na síť se záhy připojila i řada obchodů a první domácnosti. Záhy se však Křižík začal potýkat s problémem, který řeší přenosové soustavy dodnes a tím je kolísající spotřeba v čase. Elektrárna dodávala naplno večer, když se rozsvítily lampy v ulicích, obchodech a domácnostech, denní spotřeba byla proti tomu mizivá. Klíčové tak bylo získat továrny, které osvětlení potřebovaly i přes den. Křižík osvětlil Žižkov nejprve šesti sty žárovkami (z nich většina byla umístěna v obchodech a bohatých domácnostech) a šestnácti obloukovými lampami. Žižkovská obec však osvětlení ulic rychle rozšiřovala a tak do roka už žižkovská továrna poháněla dvě stě padesát obloukovek veřejného osvětlení a na tři stovky žárovek, které svým slabším svitem nasvěcovaly vedlejší ulice. K tomu bylo na Tachovské náměstí napojeno přes dvanáct set žárovek soukromých odběratelů.
První elektroměr
S rozvodem proudu do domácností a továren vyvstal problém, jak spotřebovanou energii měřit. Technici se ale brzy vypořádali i s touto otázkou a tak na Žižkově vznikl jeden z prvních elektroměrů.
Veřejné elektrické osvětlení pro tehdy ještě samostatnou žižkovskou obec bylo první v Česku. V nedalekém hlavním městě bylo trvalé elektrické osvětlení ulic instalováno až o pět let později, a to na Václavském náměstí.
Česko bylo obecně v elektrifikaci díky Křižíkovi na čele světového vývoje. Dva roky po osvětlení žižkovských ulic český inovátor zprovoznil pro Jubilejní výstav první elektrickou tramvajovou trať mezi Letenskými sady a Výstavištěm. Byla to vůbec první dráha v Rakousku – Uhersku. A druhý prim v tehdejším mocnářství si Křižík připsal v červnu 1903, kdy spustil elektrifikovanou železniční trať mezi Táborem a Bechyní.
Elektrárny jako houby po dešti
Po úspěchu na Žižkově začaly v okolí Prahy růst další elektrárny. V roce 1897 spustila provoz výroba veřejné elektřiny na Smíchově, a v roce 1895 se rozběhla karlínská elektrárna.
Elektrárna na Žižkově dodávala energii obci, obchodům, továrnám i domácnostem sedmatřicet let. Provoz ukončila po spuštění výkonné elektrárny v Holešovicích v roce 1926. Parní stroje a dynama byly na Tachovském náměstí demontovány a v roce 1931 začal objekt sloužit jako tržnice.