.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Za dva měsíce, přesně 3. listopadu to bude 102 let, co se mariánský sloup poroučel k zemi. Osudné podzimní neděle roku 1918 se anarchista, „žižkovský Pepík,“ a kamarád světoznámého spisovatele Jaroslava Haška inkriminovaným činem zapsal do historie. Doposud se Sauerovi v souvislosti s tímto činem připisovala snaha o radikalizaci společnosti, motivovaná jeho zklamáním, že pár dní po odtržení od bývalého mocnářství začalo revoluční nadšení opadat.
Podle historika Blažka však byl Sauer spíše organizátor. Původně patřil k sociálním demokratům. Zároveň se stýkal s anarchisty a bohémy, byl to hospodský kumpán a vyhledávaný společník. Podle všeho dostal svržení sloupu za úkol. On sám to přiznává v brožuře Naše luza, jesuité a diplomaté, kterou napsal v roce 1923,“ upozornil historik Petr Blažek, který o historii Mariánského sloupu napsal nyní s kolegou Vojtěchem Pokorným knihu Duchovní střed Evropy.
„Stržení bývá interpretováno jako spontánní čin, který měl na svědomí dav, který přišel z manifestace z Bílé hory. Podle další interpretace šlo o čin malé skupiny lidí vedené Františkem Sauerem. Pravda je taková, že podle některých poznatků si to stržení objednalo několik socialistických politiků. Nejčastěji se hovoří o Janu Skálovi, což byl představitel radikální levice v sociální demokracii, pozdější spoluzakladatel komunistické strany a novinář z Práva lidu. Druhý nejčastěji zmiňovaný politik je Ferdinand Šťastný z Národně-socialistické strany,“ řekl Blažek České televizi. „Sauer byl spíše vykonavatel a organizátor. Svržení dostal podle všeho za úkol a sám to přiznal v brožuře, kterou napsal v roce 1923,“ dodal historik.
František Sauer se narodil v roce 1882. Měl celkem sedm sourozenců, matka pracovala jako služka, otec byl až do úrazu posunovačem na dráze, potom se živil jako pouliční prodavač párků. Oba rodiče Franty Sauera byli negramotní a rodina žila na Žižkově v dosti nuzných podmínkách - Sauerovi obývali pokoj a kuchyň bez okna s vchodem na pavlač v typickém žižkovském činžáku.
Sauer se vyučil zámečníkem a celý svůj život strávil na Žižkově. Živil se všelijak, byl zřízencem pohřebního ústavu, lampářem i pašerákem. Krátce se živil i obchodem, ve kterém na rozdíl od politiky neměl žádné předsudky – prodával jak obrázky svatých, tak také podobenky V. I. Lenina.
Politicky se o něm tvrdí, že byl anarchistou, podle Blažka však jeho politická dráha byla o něco složitější. „Prošel několika politickými stranami, byl sociální demokrat a poté národní socialista, tíhnul také ke komunistům a navštívil Sovětský svaz,“ vypočítává historik.
Po zničení sloupu, který se žižkovským hasičům podařilo strhnout až na druhý pokus podle Blažka na jeho troskách pronesl projev i redaktor Práva lidu Jan Skála, který dle historika byl jedním z objednatelů vandalského činu. Nato se dva rozprchnul a sám Sauer se k činu několik let neznal. „Není náhodou, že se k činu František Sauer přiznal přesně pět let a jeden den od zničení monumentu. Po pěti letech byl totiž čin promlčený, a tak nakonec skončilo i celé vyšetřování,“ vysvětluje Blažek.
Sauer pak vydal brožuru Naše luza, jesuité a diplomaté, kde stržení sloupu popisuje a mluví i o některých levicových politicích, kteří mu k akci měli dát pokyn.
Stržení Mariánského sloupu popudilo proti Sauerovi a žižkovským hasičům, kteří poskytli k akci techniku i ke všemu odhodlané muže, především katolickou část českých zemí v čele s Moravou. Žižkováci totiž stržení sloupu načasovali na první katolickou neděli v právě vzniklém samostatném Československu.
„Máme svědectví Sauerova blízkého přítele, který potvrdil, že toho František Sauer ke konci svého života litoval a říkal, že tím způsobil mnoho bolesti věřícím a hlavně babičkám – například jeho matka byla silně věřící. Je tedy možné, že toho na sklonku života skutečně litoval,“ uzavřel Pavel Blažek.