Psal se rok 1883, Žižkov ještě nebyl součástí Velké Prahy a pořád měl ještě charakter vesnice. Ostatně stejně jako třeba Smíchov či Karlín – obce, které byly na systém veřejné dopravy české metropole napojeny dříve než Žižkov. Provozovatelem koněspřežné trati, která byla první MHD v Praze, byla společnost Pražské tramwaye belgického podnikatele Édouarda Otleho. Linky pražské „koňky“ měly zpočátku dřevěné kolejnice pobité plechem na dřevěných pražcích a nebyly číslovány jako dnešní tramvajové linky, nýbrž byly označeny barevnými terči.
Černá linka na „černý“ Žižkov
Historicky čtvrtá linka, spojující centrum Prahy se Žižkovem, byla označena černým čtvercem, večer za tmy kruhovým prosvětleným terčem. A protože vedle značení linky měly černou barvu i jízdenky na Žižkov, říkalo se jí černá trať, což bylo předmětem řady nelichotivých asociací Pražanů vůči obyvatelům Žižkova.
První vůz na žižkovskou trať vyrážel v 6.30 ráno a základní interval byl sedm minut. Cestovní rychlost „Koňky“ opravdu nebyla nijak závratná – průměrně 8 kilometrů za hodinu, do kopce Husitskou a Prokopovou ulicí se však vůz tažený koněm šplhal výrazně pomaleji. Poslední spoj, který jezdil v deset večer, pak byl označen modrou lucernou.
Žižkovská trať na Praze 3 začínala za usedlostí Bezovka v místech, kde dříve vedla Chelčického ulice (dnes přerušená prodlouženou Prokopovou) a vedla ulicemi Chelčického, Rokycanovou, Prokopovou a Husitskou (viz. dva vozy koňské dráhy na historické fotografii), přes Bulhar, Hybernskou ulici, Prašnou bránu, Celetnou ulici, přes Staroměstské náměstí a Mariánské náměstí, Platnéřskou ulici až na Křižovnické náměstí na Starém městě. V roce 1893 byla prodloužena blokovou smyčkou až na Olšanské náměstí (Chelčického ulicí do zaniklé Nákvasovy ulice, k dnešnímu jižnímu konci Prokopovy ulice).
Zdržení kvůli neštovicím
Spuštění provozu bylo přitom plánováno již na konec listopadu, nakonec však k němu došlo až v závěru roku. Podle článku pražského dopravního podniku k výročí žižkovské koňky se už 26. listopadu 1883 sešla úřední komise, která projela novou trať, shledala ji způsobilou provozu a pochválila novou vozovnu u Bezovky. Národní listy dokonce o den později psaly, že „Tramway od Karlova mostu až za Bezovku v Žižkově bude zejtra ve středu dopravě obecenstvu odevzdána.“ Ale nakonec slavnostní spuštění zatrhlo c. k. místodržitelství pro Království české. Důvodem byla epidemie neštovic, která na Žižkově propukla a mocnářství se rozhodlo proto omezit pohyb Žižkováků v centru. „Veřejnost si sice stěžovala, že k tomu není důvod, protože chodci měli na pražsko-žižkovské hranici průchod volný, a tak se dožadovala, aby koňka začala ze Starého města jezdit aspoň k nádraží Státní dráhy (tj. dnešnímu Masarykovu nádraží),“ uvádí dopravní podnik.
Elektrifikace trati a její zánik
Na obsluhu žižkovské dráhy bylo využíváno kolem dvou desítek vozů, které vyráběla firma Ringhoffer ve smíchovském závodě, který se rozkládal v místech, kde dnes stojí obchodní centrum Nový Smíchov. Poslední koněspřežná souprava Žižkovem projela v říjnu 1901, kdy ji definitivně nahradila tramvaj. V té době již ale čtyři roky fungovala elektrická tramvajová trať na Žižkov Seifertovou ulicí, která je v provozu dodnes (tehdy však nepokračovala Olšanskou, ale uhýbala na Floru, kde měla konečnou). S elektrifikací byla část trati přeložena do Lupáčovy ulice. Prokopovou ulicí linkové tramvaje jezdily do roku 1910, manipulačně sloužil tento úsek ještě asi do roku 1927, pak koleje z Prokopky postupně zmizely. Husitskou tramvaj však jezdila až do června 1977.