Poté, co spustila roku 18927 provoz moderní plynárna v Michli a ta žižkovská „vypnula,“ zbylo na dolním Žižkově u Karlovy ulice (později Kalininovi, dnes Seifertovy) po industriálním provozu obrovské rozvojové území, pod nímž stavební dělníci právě dokončovali budovu Hlavního nádraží.
Po pravdě to podle popisu architekta Karla Honzíka, který v té době začínal s Havlíčkem pracovat na plánech budovy Všeobecného penzijního ústavu, bylo obří zarůstající zbořeniště.
„Žádná inspirace se nedostavuje v pustině plné hrbolů, násypů, jam, polozbořených domů, kde pomalu vítězí příroda. Pozemek zarůstá téměř neprostupnou houštinou, obrovitým plevelem, kde bytují myši, krtci, divocí králíci. A uprostřed obrovské nádrže po plynojemech, plné mastné vody,“ popsal slavný funkcionalista.
Inspirace se nakonec dostavila, a proto dnes vévodí lokalitě výšková stavba budovy Všeobecného penzijního ústavu (později Dům ROH a dnes Radost). Žižkovská kachlíkárna však zdaleka nezaplnila parcely po zaniklé plynárně. Honzík s Havlíčkem v době stavby VPÚ prosazovali, aby pozemky sloužily k rozšíření Riegerových sadů na obří park. Dnešní rajská zahrada měla zabírat většinu plochy, kde dnes stojí stavby Vysoké školy ekonomické v Praze a další stavby. „Nechápeme, proč by bylo nutno káceti krásné vzrostlé stromy Rajské zahrady, vypuzovati zeleň z města, které stůně svou sterilností a špatnou hygienou. Proč umísťovati tu veřejné budovy, které mohou nalézti dost prázdných a nezarostlých parcel?“ argumentovali architekti, které nejvíce rozčílily plány na výstavbu budovy VŠE v sousedství, jež byla podle nich vražena do terénu bez jakékoliv vazby na skladebné části penzijního ústavu. Přístavba dnešní budovy VŠE byl podle nich nepříliš šťastný začátek vytváření vstupní brány na Žižkov, která mohla podle Havlíčka s Honzíkem vzniknout na místech po zaniklé plynárně.
Na to, jak bude prostor nad hlavním nádražím vypadat, a co na něm, bude stát, byla vypracována celá řada architektonických a urbanistických plánů. Podle koncepce z roku 1940 zde měla vyrůst čtvrť s finančními a justičními institucemi. Ab o architektonické řešení tohoto prostoru se tehdy ucházela prakticky celá špička funkcionalistických tvůrců. Praktická realizace se však tehdy rozplynula ve válečné vřavě druhé světové války.
Až na sklonku 50. let byla vypsána nová soutěž, jíž se zúčastnila také slavná dvojice tvůrců VPÚ. Ministerstvo dopravy zde tehdy chtělo vystavět velké administrativní centrum pražské dráhy, menší objekt drážního a zdravotního střediska. Karel Honzík s Josefem Havlíčkem zde navrhli obří pyramidovou stavbu, která měla vyrůst v prostorech dnešního fotbalového stadionu.
Zastavění celého prostoru, kterému měly podle tehdejších plánů ustoupit také činžáky kolem Seifertky (Kalininova), Josef Havlíček navrhoval řešit souborem staveb. Číslo 1 je na plánku stávající Dům ROH, č. 2 měla být administrativní budova v místě dnešního projektu Penty Churchill Square, č. 3 je stávající budova VŠE. Nad ní měla vyrůst výšková křížová administrativní budova ústřední technické knihovny )č.5) s třípodlažním obytným domem s byty pro její zaměstnance. V místě stadioonu Viktorky měl vyrůst odborářský areál se školou, internátem, sportovištěm, ale také tiskárnou pro odborářský tisk. Nad ním pak mělo vzniknout obří nákupní středisko (č.12) a přes ulici měly činžáky ustoupit koncertnímu sálu pro 3500 návštěvníků.
Z plánů nakonec sešlo z finančních důvodů. Funkcionalismus osattně už nebyl u komunistického režimu v kurzu. Místo toho socialističtí plánovači v 70. letech stvořili plán Asanace celého Žižkova, který měl čtvrť přeměnit v tehdy preferované panelákové sídliště. Než jej však stihli pořádně rozjet, přišla, díky bohu, revoluce.
Dnes je prostor po plynárně dostavován dvěma projekty. Tím prvním je obytný komplex u Viktorky, který celkem citlivě respektuje historickou blokovou zástavbu Žižkova. Druhým projektem, který prostor dotváří, je pak již zmíněný soubor s Churchill Square, který investuje Penta Real Estate a SUDOP. Trojice domů u Italské ulice reprezentuje architekturu, u níž si raději zdržíme hodnocení.