Proti prodeji obecního stadionu do rukou Viktorky se postavila drtivá většina zastupitelů na čtvrtečním zasedání „žižkovského parlamentu“ v sále hotelu Olšanka. Z vládní koalice se nejvíce nekompromisně ke snahám Martina Loudy staví Piráti. Z jednání bylo jasně patrné, že většina zastupitelů Loudovi nevěří, že jeho snaha o majetkovou transakci se sportovištěm na lukrativních pozemcích je motivována bohulibým záměrem rozvíjet žižkovský fotbal.
Faktem je, že o muži, který dnes žižkovskou Viktorku vlastní, před dvěma lety ve fotbalovém prostředí nikdo nikdy neslyšel. Jeho fotbalové nadšení se dostavilo až poté, co se před dvěma a půl lety se společníky stal aktérem obří realitní transakce, při níž odbory prodaly za miliardu svou prvorepublikovou centrálu na dolním Žižkově, která „shodou okolností“ leží v sousedství stadionu. S funkcionalistickou stavbou od odborářů navíc získali také park před stadionem. Nad prodejní cenou historické stavby tehdy řada realitních odborníků kroutila hlavou. Prvorepublikový palác Všeobecného penzijního ústavu, jež se následně na desetiletí proměnil v odborovou centrálu, je sice situována na lukrativním místě nedaleko samotného centra a jde o jednu z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb metropole, jeho reálnému využití stojí v cestě vedle však řadu věcných problémů. Vedle památkové ochrany jde třeba o absenci potřebné parkovací kapacity, kterou administrativní či bytové komplexy nesmí postrádat. Řada realitních odborníků se zkrátka shoduje, že bez dostavby bude těžké najít model, který by zajistil ekonomickou návratnost této obří investice.
Někdy v následujících měsících po žižkovské odborářské transakci se pak u developera Loudy rozvinulo zjevně opravdové fotbalové nadšení, protože v dražbě koupil ekonomicky zdecimovaný žižkovský fotbalový klub. Vstoupil také do jednání s radnicí o prodeji stadionu, který sousedí s parkem, který s odborářskou centrálou sousedí. Žižkovská radnice společně s hlavním městem Loudovi v této souvislosti v létě adresovala velkorysou nabídku na dlouhodobý pronájem pro jeho Viktorku spojenou s investicemi do modernizace stadionu tak, aby splňoval nová kritéria pro pořádání profesionálních soutěží. Jde o běžný model, na jehož půdorysu funguje řada fotbalových klubů v Česku – do ostravského Baníku, plzeňské Viktorky až po Bohemians v hlavním městě, jež působí v Dolíčku na obdobném půdorysu spolupráce s metropolí.
Od té doby k fotbalovému nadšení developera Loudy přistupují obezřetně i někteří fanoušci tradičního žižkovského klubu.
Chladné reakce sklízí vesměs i v žižkovské komunální politice. Nejradikálněji koaliční Piráti v čele se zástupcem starosty Štěpánem Štréblem dávají již otevřeně najevo, že Loudovi jeho fotbalové „srdcařství“ nevěří. „Neskočíme na srdceryvné apely světlých zítřků, to už tu bylo. Je čas přestat lidi mást a říkat jim pravdu. Nabídka pana Loudy na „záchranu" spočívá v permanentním exilu Viktorky někam na okraj Prahy a její faktické likvidaci jako žižkovského klubu. Láska k fotbalu je jen zástěrkou, jak za hubičku přijít k lukrativnímu pozemku," tvrdí pirátský místostarosta Štrébl.
Zastupitelstvo tak nabídku, která nedávala garanci, že tradiční hrací plocha Viktorky bude sloužit fotbalu po roce 2025, dost jednoznačně shodilo ze stolu. Obdobně se většina komunálních politiků staví k sugestivním apelům majitele klubu, který trvá na prodeji stůj, co stůj, a tvrdí, že dohoda s radnicí musí spatřit světlo světa do ledna, jinak klub nesplní podmínky fotbalového svazu. Popravdě nemusí, na nezbytných investicích se může s radnicí dohodnout a dál o budoucnosti stadionu jednat klidně další roky.
Vstřícně se tak v žižkovském komunále k jednáním o prodeji staví do určité míry TOP 09, o což se na čtvrtečním jednání zastupitelstva postaral „topkař“ Josef Heller, který jako jediný člen zastupitelského sboru hlasoval pro prodej stadionu. Paradoxně jde o bývalého místostarostu z éry Ptáčkovy předchůdkyně ve funkci a stranické kolegyně Vladislavy Hujové, který byl architektem dohody s Viktorkou, při níž tehdy městská část skandálně kupovala od tehdejšího majitele Viktorky Luďka Vinše předražené vybavení stadionu, postavené klubem. Trubky na vyhřívání trávníku, montované tribuny a novostavba jakési „budky,“ kterou tam kdysi Ivan Horník postavil coby VIP salónek, tehdy pod taktovkou Josefa Hellera vyšly daňové poplatníky na bratru 45 milionů korun. Bylo by zajímavé vědět, za kolik by to vše dnes odkoupila Viktorka zpět.
Co bude dál, není jasné. Vedení radnice zjevně žádnou reálnou strategii nemá, jak se ukázalo na zastupitelstvu, kterému nabídku Loudy předhodila rada městské části bez jakéhokoliv doporučení dalšího postupu. Jisté je jen, že hra o stadion bude pokračovat i po Vánocích. A téměř jisté je, že mezi možnými výsledky této hry mezi bezradnou žižkovskou radnicí a dravým developerem není varianta, která by znamenala také vítězství pro žižkovský fotbal. Že je to příběh, ve kterém jde o záchranu Viktorky, totiž věří na Žižkově už jen málokdo.