Žižkovský tunel bude mimo provoz od pondělí 16. do neděle 29. ledna. Zatímco u jiných oprav podobného typu jsou práce většinou plánovány na etapy tak, aby cesta zůstala v omezeném povozu, uzávěra 303 metrové trasy ze Žižkova do Karlína bude platit pro pěší i cyklistický provoz v obou směrech. „V souvislosti s opravou vstupního jižního portálu tunelu v rámci revitalizace Tachovského náměstí dojde k úplné uzávěře Žižkovského tunelu pro pěší i cyklisty,“ napsala žižkovská radnice na svém webu.
K žižkovskému tunelu prakticky neexistuje jiná alternativa pro pěší. Ti tak budou muset využívat komplikované objízdné trasy městskou hromadnou dopravou. Pro cyklisty pak vede objízdná trasa po komunikacích Tachovské náměstí — Husitská — Trocnovská — Prvního pluku - Pernerova — Thámova.
Stavba tunelu spojujícího Karlín a Žižkov začala v roce 1949 a již 21. dubna 1951 se otevřel veřejnosti. Dokončovací práce však trvaly další dva roky až do prosince 1953. Nová cesta zkrátila pěším původně půlhodinovou cestu do Karlína přes Vítkov na pět minut. V současnosti vedle pěších podzemní cestu také hojně využívají cyklisté.
Dlouhá léta se také vedly spory o název tunelu, spojujícího dvě svérázné pražské čtvrti. Pro obyvatele Prahy 3 je to většinou Žižkovský tunel, lidé z osmičky zase častěji používají Karlínský tunel. Z geografického pohledu však jasně patří Žižkovu, protože se stavba nachází na jeho katastrálním území. Vyústění na Praze 8 v Thámově ulici je přesně na hranici území obou čtvrtí. A to je také důvodem, proč nakonec Žižkov v roce 2014 ve sporu o oficiální název zvítězil, když jméno Žižkovský tunel oficiálně schválila rada hlavního města na návrh místopisné komise metropole.
Vedle zkratky měla sloužit v případě potřeby také jako úkryt před atomovým útokem, plechové dveře z jeho tubusu vedou do rozsáhlého podzemního krytu, který měl v případě nouze zajistit podmínky k přežití po dobu až 72 hodin. Byl proto vybaven vlastní zásobárnou vody, ventilací vzduchu, zdrojem elektřiny či prostorami pro uložení mrtvol. Projekt tunelu dokonce počítal s tím, že v případě jaderné války by se obě strany tunelu uzavřely mohutnými vraty, čímž by vznikl prostor schopný nouzově pojmout až 1250 osob.
Pokud by se vám zdálo, že je to menší, pěší, příbuzný Letenského tunelu, tak se nepletete. Oba tunely vznikaly ve stejné době na počátku padesátých let, na jejich stavbě se podílel architekt Jiří Novotný, a oba jsou obloženy totožným keramickým materiálem. Ostatně jízdní vozovka pro automobilovou dopravu byla původně součástí druhé fáze této stavby. Větev pro automobily měla z Tachovského náměstí ústit v Karlíně do Šaldovy ulice, z realizace ale nakonec sešlo.
Novodobé využití tunelu aktuálně provázejí spory o bezpečnost této pěší trasy. A to jak z hlediska souběžné cyklotrasy, díky čemuž zde někdy dochází k střetům cyklistů s chodci, tak i z hlediska kriminality.