.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Fakt, že městská část neustoupila tlaku podnikatele Martina Loudy, aby mu prodala stadion na dolním Žižkově s lukrativními pozemky, zjevně nepovede k tomu, čím developer vyhrožoval – k likvidaci žižkovského fotbalu. Nakonec se ukázalo, že bez prodeje stadionu podnikateli s nejasnými zájmy, neohrozí získání soutěžní licence. Klub se nakonec s radnicí dohodl přesně na tom, co majitel Viktorky v posledním roce vehementně odmítal. Na dlouhodobém pronájmu.
K tomu, aby městská část ztratila nad stadionem majetkovou kontrolu, přitom ještě na jaře chybělo jen málo. Vedení radnice v čele se starostou Jiřím Ptáčkem na zastupitelstvu na poslední chvíli před jednáním předložilo dohodu s majitelem klubu, která zavazovala městskou část k tomu, že podnikne všechny kroky k prodeji sportoviště se souvisejícími pozemky nedaleko centra. Pro dohodu hlasovala TOP 09, Piráti, proti se však postavili koaliční Zelení, kteří návrh společně s opozicí zablokovali.
„Jsem rád, že se nakonec ukázalo, že dlouhodobá spolupráce s klubem a budoucnost Viktorky na Žižkově je bezproblémově možná i bez ztráty kontroly obce nad stadionem. Model, kdy klub hraje na obecním stadionu je v Česku i v Praze poměrně obvyklý a popravdě – navrhovali jsme Viktorce takové podmínky, že jejich neustále lpění na odprodeji stadionu s parcelami postrádalo z hlediska budoucnosti klubu elementární logiku. Věřím, že i s odstupem času pan starosta a celé vedení radnice uzná, že ODS a Koalice pro Prahu 3 jednala v nejlepším zájmů všech občanů i fanoušků. Závěr je totiž takový, že se schválila varianta, kterou jsme od počátku podporovali, a tou je dlouhodobý pronájem stadionu,“ dodal předseda žižkovské ODS Alexander Bellu, který na inkriminovaném jednání navrhoval právě nájemní vztah za symbolický nájem pro klub.
Pochybnosti nad fotbalovými motivy postupu Viktorky přitom opakovaně vyjadřovala nejen opozice, ale i Piráti. Martin Louda do fotbalového klubu vstoupil před rokem a půl poté, co se stal spolumajitelem sousední nemovitosti, kterou skupina podnikatelů koupila do odborových svazů. Společně s Domem odborových svazů (dnes Dům Radost), získali také park před fotbalovým stadionem, který byl historicky v majetku odborářů. Louda, který až do té doby zájem o fotbal nijak neprojevoval, odmítal přistoupit na varianty, kdy by stadion na lukrativních pozemcích zůstal v majetku obce a trval na jeho odprodeji klubu, který krátce před tím majetkově ovládl v dražbě za necelé dva miliony korun. Na radnici tlačil přes sdělovací prostředky především argumentem, že bez stadionu Viktorka nezíská licenci pro účast v druhé lize. Po posledním pokusu, kdy zastupitelstvo odmítlo starostův plán, který by zavazoval městskou část činit kroky k prodeji obecního stadionu developerovi, rozhodl se Louda s fotbalem skončit.
„Jsem rád, že Viktorka má konečně licenci. Klub je stabilizovaný, bez dluhů a já ho mohu s klidným srdcem předat vedení v čele s Milanem Richterem. Pevně věřím, že je ve správných rukách a dle mých informací je již dnes dostatečně finančně zajištěn na další ročník. Přestože odcházím, Žižkovákem budu celý svůj život a Viktorce budu i nadále držet palce,“ uvedl bývalý majitel na klubovém webu.
Podle kritiků však Loudův odchod z klubu ve chvíli, kdy získal licenci, nedává smysl a spíše nasvědčuje tomu, že primárně šlo o získání lukrativní nemovitosti, než o fotbal.