„Léto roku 1990 se pomalu chýlí ke svému závěru, doba dovolených je pryč a politické strany a hutí se začínají připravovat na první ostré a svobodné komunální volby. I v kancelářích Občanského fóra se rýsuje strategie volební kampaně a jedním z nosných prvků se krystalizuje vydávání vlastního předvolebního občasníku, ve kterém se voličům představí volební program, názory a ideály nově se rodící demokratické společnosti a představí se jednotliví kandidáti do Zastupitelstva MČ Prahy 3 tedy přesně do Obvodního zastupitelstva Prahy 3, který tenkrát čítal 61 členů. A tak se zrodily první Žižkovské listy. Šéfredaktorem se stal výtvarník Ondřej Pecha a zástupcem šéfredaktora novinářka a disidentka Šárka Neumannová. Podařilo se vydat pět čísel, které se vyráběly takříkajíc na koleně, bez velkého finančního zázemí a bez jakýchkoliv zkušeností. Pomáhal tenkrát kde kdo, psali všichni, kdo měl co říci, ale základní tým Pecha – Neumannová ve finále zajišťovali skoro všechno od psaní textů, zajištění externích jazykových korektur, typografie – tenkrát ještě na filmy, vlastní tisk v tiskárně Pankrácké věznice, přes distribuci do stánků tehdejší Poštovní novinové služby atd, atd, atd… Skončily volby, OF vyhrálo a Žižkovské listy se zaparkovaly do historie a k možnému dalšímu využití.
Zdálo by se, že se historie uzavírá a konec dobrý všechno dobré. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem nedávno četl rozhovor v Radničních novinách k Padesátiletému výročí existence Klubu přátel Žižkova. Nechci zde nijak zpochybňovat význam tohoto spolku, jehož činnosti si velmi vážím a přeji mu minimálně dalších 50 let úspěšné činnosti, ale přesto jsem se pozastavil nad částí rozhovoru, která se paradoxně týká dalšího osudu Žižkovských listů.
Pan Petr Kallista, místostarosta Prahy 3 za OF a ODS v 90tých letech a člen Klubu přátel Žižkova doslova říká:
„Když vyšlo první číslo zmiňovaných „druhých“ Žižkovských listů, bylo nám jen oznámeno, že název mají již zaregistrovaný, přitom ten náš byl zde dřív! Ani se s námi o tom nebavili. My jsme jim na to řekli, že svoje Žižkovské listy kvůli nim měnit nebudeme. Nechci rozebírat, čí to byla aktivita, naštěstí jsme to ale přežili.“
Z článku jsem pochopil, že Klub přátel Žižkova již od roku 1998 vydává jakýsi zpravodaj pod názvem Žižkovské listy, a že další časopis s názvem Žižkovské listy se nikoho neptal a vydavatelé si tento název svévolně zaregistrovali a dokonce jej již léta vydávají. Klub přátel Žižkova jej sice registrovaný nemá, ale přesto si vyhrazuje jakési právo o tomto názvu rozhodovat. Tady s, musím vydavatelů Magazínu Žižkovské listy, které vydává od roku 2010 Viktoria Newspaper a.s. důrazně zastat. Pamatuji si na dobu, kdy se magazín Žižkovské listy začal vydávat a ještě před registrací tohoto názvu se jejich zástupce ozval s dotazem a prosbou, zda je tento název volný a jestli jej můžou použít pro svůj budoucí časopis. Vzhledem k tomu, že o aktivitě Klubu přátel Žižkova, který tento název bez mého vědomí použil i když jeho členové věděli, jaký vztah k periodiku tohoto názvu mám, tak jsem svolil s dalším užitím a vydáváním magazínu s názvem Žižkovské listy. Velmi mě mrzí, že zrovna Klub přátel Žižkova opomíjí historické souvislosti, aktivitu a práci lidí, kteří svým osobním nasazením připravovali svobodný prostor mimo jiné právě i pro spolkovou činnost, kterou se Klub přátel Žižkova zabývá.“
Bc. Ondřej Pecha, výtvarník a bývalý šéfredaktor Žižkovských listů vydávaných Koordinačním centrem Občanského fóra Prahy 3 v roce 1990