.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Žižkovskou pirátskou bratrovražednou bitvu zpopularizoval na sociálních sítích manžel žižkovské radní Jany Belecové Rudolf, který po síti poslala vedení strany rapovaný protestsong proti tomu, co se v rámci stranické politiky na Žižkově děje.
Pro ty, kdo politickou bramboračku na žižkovské radnici nesledují detailně, jen krátké připomenutí, o co jde: Přestože komunální volby vyhrála koalice ODS, KDU-ČSL a Svobodných, koalici nakonec složil současný starosta Jiří Ptáček z TOP 09, který se místo na logické koalice pravicových stran, ze které by ale nevyšel se starostovskou „seslí,“ nýbrž by se musel patrně spokojit s rolí místostarosty, raději spojil s politickými radikály ze strany Zelených a protestní stranou Pirátů. Nesourodí´, politicky i lidsky nevyzrálí nominanti Bartošovy strany se na radnici dostali pod pirátským heslem „Pusťte nás na ně!“ Ihned po obsazení funkcí se ale pustili především sami do sebe. Postupně vystřídali tři radní a Belecova manželka Jana zde byla za tuto stranu poslední političkou, která Piráty ve vedení reprezentovala společně s místostarostou této partaje Štěpánem Štréblem. Politický tandem partaje se však brzy začal prezentovat nikoliv prací pro voliče, ale především pubertálními emotivními konflikty, které nejdříve řešili „transparentně“ před očima veřejnosti na stranickém fóru, následně na svém zastupitelském klubu, aby se dětinská válka následně přelila i do vedení radnice, na zastupitelstvo a ve finále také do celostátních televizí a dalších medií, která si na obskurním příběhu pirátské bárky, která se bez kormidelníka opile potácí ulicemi Žižkova, zatímco se její posádka mydlí mezi sebou, patřičně „zgustla.“
Belecová, která se podle jejího manžela stala obětí „Michálkovy stranické chobotnice“ se odmítla po prkně projít dobrovolně a bez povyku, a vše skončilo tak, že ji Piráti coby čtvrtou radní v řadě na květnovém zastupitelstvu bratrovražedně proti její vůli „sejmuli.“ Její odchod z placené funkce přitom provázely na zasedání „žižkovského parlamentu“ bizarní scény, kdy odmítala uvolnit své křeslo novému radnímu i fyzicky a z židle na podiu vyhrazenému Ptáčkově nesourodé koalici, ji museli vykazovat. Samotného Belece pak Piráti stihli zbavit postu předsedy komise pro vedlejší hospodářskou činnost na Praze 3.
„Mánička“ Belec proto pro Michálka natočil domácí videoklip, jako vystřižený z politické kultury, panující v dávno minulých dobách v nějaké úplně jiné destinaci, než je kultivovaná Evropa. „Píšu vyděračský dopisy, zveřejňuju očerňující weby, vytěžuju podporovatele a snažím se přilákat pozornost, vydírám zbytek strany,“ rapoval Belec na videu, jehož se s gustem chopila nejen bulvární média do hutného metalového podkresu. A pokračuje: „Umíme paralyzovat celý sdružení. Pomlouváme. Šikanujeme. Uzurpujeme. Lžeme. Jsme psychoteroristi.“ Na zastupitelstvu pak ve svém vystoupení na místostarostu a svého nedávného politického souputníka Štrébla pokřikoval, že je „prokázaný lhář, manipulátor a agresor – prostě špína chlap.“
Hledat v tomhle příběhu pravdu, či kladného nebo záporného hrdinu asi nemá smysl. Všechny okolnosti celé story jsou tak bizarní, že na ně s rozpaky zírali jak opoziční tak i koaliční zastupitelé, ale především celá řada občanů, kteří na zasedání zastupitelstva přišli diskutovat problémy, v tomto případě s privatizací bytů. „Tohle snad ani není možné,“ ozývalo se z lavic od lidí, kteří poprvé spatřili, kdo jejich čtvrti vládne a co se na obecním zastupitelstvu vlastně řeší.
Belecovy aktivity na síti i jednání zastupitelstva totiž daly mnoha nezainteresovaným možnost nakouknout, co se vlastně za pirátským PR. Jestli tato strana něčím skutečně exceluje, je to agresivní a účinná prezentace na sítích a v kyberprostoru, která nezaostává za propagandou vládního hnutí ANO Andreje Babiše. Žižkovský příběh naopak perfektně popisuje, co jsou Piráti skutečně zač. Co se skrývá za fasádou. Michálek i jeho žižkovský politický chráněnec Štrébl už čelili obvinění ze šikany spolustraníků koncem loňského roku, tehdy ale kauzu údajného „psychoterorismu“ ustáli oba s „omluvou.“
Belec ovšem „zpívá“ i o Michálkově životní partnerce Michaele Krausové, která se proslavila erotickým videem a šéfovala klub pirátských zastupitelů na pražském magistrátu, než ji položily schůzky s manažerem firmy JCDecaux, která má zakázky od města.
Předně ale nejsou schopni ničeho o moc víc, než konfliktů. Dokazují to i na Praze 3, kde z nich za rok a půl spoluvlády na radnici nevypadlo vyjma stovek postů na sociálních sítích nic kloudného. Jejich místostarosta Štrébl naopak „podělal“ prakticky vše, na co sáhl. Naposledy paralyzoval chod úřadu, když jím řízenou informatiku na měsíc rozložil hackerský útok. Faktem je, že na to pro všechny vnitřní pirátské války a hádky asi neměl ani moc času.
Žižkovský pirátský příběh, je pohledem za oponu jejich profesionálního PR, přímo do jejich stranické kuchyně. Možná je to pitoreskní story s provinční politickou důležitostí hraničící s nulou, jde však o přesný popis pirátské politiky. Vytvořený navíc jimi samotnými, takže to těžko mohou házet na nějakého vnějšího nepřítele.
Je to příběh o tom, jak se parta kluků a holek bez nadhledu a zkušeností dostala k řízení obce a přitom není schopna uřídit ani sama sebe, natož si ujasnit, co vlastně reálně chce. Příběh, který ostatně můžeme s méně absurdními rekvizitami vidět i na hlavním městě…
Výsledkem je, že obyvatelé hlavního města, potažmo Prahy 3, sledují absurdní adolescentní politické půtky, zatímco marně čekají na jakékoliv smysluplné systémové řešení pomalu kolabující dopravy, či jen jim dochází trpělivost z nekonečného čekání na privatizaci.
A pro úplnost je třeba dodat, že zodpovědnost za pirátské adolescentní „psychoteroristické“ průšvihy při řízení metropole i městské části nenesou jen oni sami, ale také jejich političtí souputníci. V případě žižkovské radnice je to starosta Ptáček, který je do vedení radnice přizval.