.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Do skauta z kostela sv. Prokopa
„Povinnost byla silnější než strach,“ říkal o svém životě Žižkovák, který cítil pomoc bližním jako svou skautskou povinnost. Narodil se za úsvitu demokracie v Českých zemích v březnu 2017, kdy evropské impérium pod rakouskou monarchií již mlelo z posledních. Jeho rodiče byli venkované, otec kovář z Lipenců a matka z chalupy z Olrických hor, kteří na Žižkov přišli hledat uplatněné a lepší Život v rámci průmyslového boomu v české metropoli. Než se jim syn Eda naučil chodit po stráních mezi Vinohrady a Vítkovem, rozpadlo se Rakousko-Uhersko a vznikla Československá republika. S ohledem na svůj věk pak Marek v komunikaci s lidmi rád používal vtipný bonmot, že je starší než republika. Žižkovák, který byl známý jako nejstarší český sakut se k tomuto hnutí dostal až na prahu dospělosti, v 17ti letech. Tehdy vstoupil do skautského oddílu Legio Angelica, vedeného benediktinským knězem Klementem Methodem. Oddíl se scházel v pražských Emauzích a byl složen hlavně z chlapců, kteří chodili ministrovat do kostela. Cesta Eduarda Mareka do něj vedla přes bohoslužby v novogotickém kostele sv. Prokopa na Žižkově.
Kurýr pronásledovaných Židů i povstalců
O dva roky později vstoupil jako dobrovolník do armády, absolvoval poddůstojnickou školu v Chebu a nastoupil k 1. leteckému pluku T. G. Masaryka na pražském letišti Kbely. S plukem se přestěhoval na letiště do Hradce Králové, po obsazení Československa a demilitarizaci jeho ozbrojených sil se ale vrátil na Žižkov, odkud začal pomáhat pronásledovaným rodinám pražských Židů. Dělal kurýra, doručoval jim peníze a rozličnou materiální pomoc. V květnu 1942 si pro něj přišlo Gestapo. Hrozil mu koncentrační tábor, nakonec si ale díky šikovné obhajobě jeho advokáta odseděl jen několik měsíců ve vězení. Během Pražského povstání působil jako spojka mezi vojenským velitelstvím v Karlíně a policií. Mimo jiné prý podával telefonická hlášení veliteli povstání, generálovi Karlu Kutlvašrovi, o situaci v Karlíně.
S ženou do komunistických lágrů, dítě do děcáku
Hned po válce se muž s přezdívkou Hroznýš, kterou získal od skautek, jež na táboře kritizoval za špatně oloupané brambory, znovu zapojil do skautského hnutí. S kamarádem Aloisem Vlachem založili na Žižkově skautské středisko Pochodeň. Svobodnou práci s dětmi si dlouho ale neužili, komunisté ihned po převzetí moci skauting opět zakázali. Společně s manželkou a příteli ze skautského hnutí se zapojil do protikomunistické odbojové skupiny „Dr. E. Beneš,“ která se zaměřovala především na pomoc lidem, kteří se chystali komunistický blok opustit přechodem hranic na západ. Státní bezpečnost ale skupinu v roce 1949 pozatýkala a Eduard vyfasoval v politickém procesu desetiletý trest. Poslali h do lágru v uranových dolech v Horním Slavkově, následně do Jáchymova, jeho žena skončila v ženské věznici s o rok delším trestem, pětiletý sen putoval do dětského domova v Počernicích.
Příběh žižkovského patriota
Z vězení byl propuštěn po sedmi letech, vrátil se do Prahy a začal se živit jako stavební dělník. Po nástupu Pražského jara začaly zase s benevolencí režimu vznikat skautské oddíly, v roce 1970 je ale komunisté během normalizačního utahování šroubů opět zakázali. Skauti opět přešli do ilegality, fungovali pod hlavičkou ochránců přírody, vodáckých oddílů nebo i režimem protlačovaného pionýrského hnutí.
Rok před pádem Železné opony si Marek nechal ušít opět skautský kroj a následně se dočkal obnovení činnosti hnutí, kterému zasvětil život. Za celoživotní službu skautingu obdržel v roce 2009 nejvyšší skautské vyznamenání, Řád stříbrného vlka. Po celý život byl také zapáleným žižkovským patriotem. Aktivně se věnoval činnosti Klubu přátel Žižkova, je zapsán v Knize cti Prahy 3.
Po úrazu z roku 2021 však Eduard Marek přestal chodit a necelé dva měsíce před 105. narozeninami, v sobotu 22. ledna, odešel navždy.
Film, který se bude promítat v třetím adventním týdnu ve Vozovně, vznikl v produkci organizace Post Bellum v rámci projektu Paměť národa. Pořad podpořila třetí městská část.