.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Pořad Na stojáka se z televize HBO v září minulého roku přesunul na ČT – změnilo se pro vás něco?
Každé stěhování je náročné – jak se říká: „Lepší vyhořet než se stěhovat.“ (Pokračuje s vážným výrazem.) Když jsem se o tom dozvěděl, tak jsem si zabalil všechny knihy a že jich mám doma hodně! Věci jsem vynosil v krabicích ven, zavolal stěhováky a všechno odvezl před Českou televizi. Tam jsme to vyskládali a oni mi řekli, že nemají místo. Jsem to blbě pochopil – stěhovali jsme jen vysílání, ne úplně všechno. Díky tomu to pro mě bylo hodně náročné – i nábytek jsem stěhoval. Velký stěhování!
Zanechalo to na vás nějaké šrámy?
Dva dny balení, zařizování, odhlašování energie, pak jsem to musel zase přihlašovat – to není samo sebou! Týden jsem byl bez proudu. Týden bez vody. Odpojili všechno!
Stalo se vám někdy, že by vás diváci opravdu vyvedli z míry?
Například divačka s ohromným výstřihem v první řadě. Takový čtyřky, možná pětky. To jste pak trochu vyveden z míry – přestanete sledovat okolí, zakoktáte se a na chvíli zapomenete, co jste chtěl říct. Nebo trochu opilejší divák, může sedět třeba vedle téhle obdařené dámy a snaží se ukázat, že umí být také vtipný. Prohlásit něco legračního a říct pointu dopředu. Ale ten mě z míry nevyvede – toho je třeba ztlumit hned ze začátku hláškou: „Mistr tady je vtipný, tak si to nech na potom, jo?“ Je samozřejmě skvělé, když se lidé baví a reagují! Blbý ale je, když „vtipálek“ začne celému stolu vysvětlovat, jak je to myšlené a jak on by to on vylepšil. To pak ruší i ostatní.
Před natáčením pořadu máte „přehrávky“ v divadle Na Dobešce – upravuje nějak režisér pořadu Zdeněk Týc jednotlivé výstupy?
Spíše dohlíží na tematickou skladbu večera – aby se objevilo od každého typu humoru něco a bylo to pestré. S Ondřejem Trojanem hlídám hlavně úroveň pořadu, aby se neobjevovaly věci pod hranicí vkusu, například vyloženě rasistické či úplně primitivní scénky postavené jen na sprostých slovech. Sprostá slova do stand-upu patří, ale záleží na míře. Něco navíc funguje na samostatných představeních, ale v televizi je to přes čáru. Já jsem například zjistil, že mám v pěti scénkách z deseti sprosté slovo, což už je docela hodně. Na druhou stranu legraci si lze dělat i z kontroverzních témat.
Odešel některý z diváků v průběhu vašeho vystoupení?
V Chrudimi jsem měl výstup o masturbaci vycházející ze skutečné zprávy z Maďarska, kde nějaký muž protestoval proti ženské televizi tak, že jim na dveře vylil dva litry svého semene. Začal jsem tu myšlenku rozvíjet, četl z bible a vedl úvahu o tom, že je celá o masturbaci. Přečetl jsem ukázku, že na počátku začal Bůh vlastně onanovat, jeden divák to nevydržel, vykřikl „HNUS!“ a odešel. Je samozřejmě rozdíl v tom, pro koho je scénka určená – když budu dělat scénku do silvestrovského pořadu, tak asi nebude o masturbaci. (usmívá se) Humor stand-upu ale může být drsnější a to u nás trochu chybělo.
Je pro vás nějaké téma opravdu tabu?
Dokážu si dělat legraci takřka z čehokoli, ale nesmí to být nenávistné. Nemám ale rád xenofobii či rasismus. Mám jeden výstup, kde si střílím z gayů, ale to je jen první pohled – nakonec zjistíte, že si převráceně dělám legraci z předsudků diváků. Zpočátku to může vyznít jako legrace z gayů, ale pak se to přehoupne a lidé najednou vidí, že se smějí sami sobě. Tímto způsobem mě baví i kontroverzní témata.
Setkáváte se s tím, že od vás lidé automaticky očekávají, že budete stále vtipný?
Jsem vtipný, když se mi chce, a když se mi nechce, tak takhle třeba koukám a nic neříkám. (Pavlásek se zahledí mimo mě a chvíli zarytě mlčí.) Někdo pak řekne, že jsem zakřiknutý nebo nafoukaný, ale třeba jenom nevím, co na otázku odpovědět.
Natáčení pořadu Na stojáka trvá čtyři hodiny – je těžké se snažit neustále dobývat publikum?
Nesmíte se snažit a tlačit na pilu – pak to jde samo.
Kritizujete si s kolegy vzájemně výstupy?
Když jsme spolu na zájezdu, tak se o tom bavíme – to jsou takový ty rady: „To jsi přehnal, támhle jsi měl tohle, tady bych tamto.“ Každý má však trochu jiný styl a věci, které zafungují u něj, u vás najednou vyšumí. Nakonec je správný názor stejně ten váš.
Kdy jste začal se stand-upem?
Poprvé právě na Žižkově v hospodě Nad Viktorkou nebo U vystřelenýho oka, kde jsme vystupovali s kapelou. Tehdy jsem chodil do hospod na Žižkově skoro pořád. No a kapela hrála a v pauzách jsem si vždycky něco zkusil. Publikum ale nečekalo, že dojde k humoru, a tak to bylo mnohem těžší. Přišli na muziku, ne aby je někdo bavil.
V souvislosti s hospodami – posilňujete se před vystoupením alkoholem?
Ne, to ne – pod vlivem nejde moc vystupovat. Já se raději opiju potom.
Co by si měl každý začínající komik vzít k srdci?
Hlavně si o sobě moc nemyslet! Takže v první řadě pokora. Zároveň nemyslet jen na peníze – lidé si představují, že budou v televizi a vydělají spoustu peněz. To se pak může stát, ale na prvním místě musí být pořád fakt, že děláte to, co vás baví, a jste přesvědčen, že to děláte správně. Zpočátku se vám publikum ani nemusí smát, kamarádi začnou radit a budou chytrý, ale jste to vy, kdo musí vědět, jak to má být.
Co když ale řeknete něco, co je vtipné, a v sále je ticho?
Buď to opravdu není vtipné a to většinou poznám hned. Nebo se to stane špatným načasováním, kdy jsem scénku hodně promýšlel, ale ve výsledku záleží na tónu řeči, místě ve výstupu, což se dá vypilovat. Zkoušíte to před různým publikem, pětkrát se to nepovede a pošesté to zafunguje.
Testujete si výstupy třeba na kamarádech?
Jedině na představení, protože vaše nejbližší okolí je dost specifické publikum, které vás zná a to je velký rozdíl. Scénky se musí testovat na divácích, kteří přišli cíleně na představení.
Máte mezi zahraničními stand-up komiky nějaké vzory?
Komiky mám rád odmala, ať Louis de Funèse nebo Mr. Beana – Rowan Atkinson totiž dělal také stand-upové výstupy. Z čistých „stand-upistů“ mám nejvíc rád Rickieho Gervaise.
Způsob, jakým Ricky Gervais moderoval například Zlaté glóby, byl tak překrásně drzý! Přecházejí místní komici také do pozice moderátorů?
Určitě a děje se to už delší dobu. Iva Pazderková například uváděla Českého lva…
Co se po letech vrátit „na místo činu“ a v hospodě Nad Viktorkou zahlásit nějaké scénky?
Vlastně proč ne? Občas děláme menší akce pro fajnšmekry, kupříkladu s Lumírem Tučkem představení s názvem Festival udavačské písně. S Ester Kočičkovou jsme pak dali dohromady akci s názvem Hubený hrob, která se odehrála v jedný žižkovský hospodě s názvem Blaze. Malinkaté představení pro čtyřicet padesát lidí včetně stand-upových scének. Jednou za čas, proč ne!