Na národní vzedmutí v české metropoli k odporu v posledních dnech nacistické vlády v Evropě, odpověděli německé jednotky tehdy tuhým odporem. Asi nejkrvavější průběh měly v této souvislosti právě boje na Pražačce, které stály desítky životů jak na straně českých povstalců, tak i z řad civilního obyvatelstva, včetně několika Bulharů, kteří zde žili.
Již v pátek 4. května lidé na Žižkově, stejně jako ve zbytku metropole, začali strhávat v ulicích německé nápisy. V sobotu v poledne se pak zformovaly dvě důstojnické odbojové skupiny, z nichž jedna pod vedením kapitána Nechanského, zastupující Českou národní radu, která byla v kontaktu s londýnskou exilovou vládou, následně přesídlila z centra města, kde vypukly boje, právě na Žižkov. Za základnu si vybrala budovu žižkovského nákladového nádraží.
Tři krvavé dny na Pražačce
Jedním z cílů pražského povstání se stala také dnešní budova gymnázia, základní školy a mateřské školky na Pražačce. V osudových dnech škola sloužila jako sídlo posádky jednotek SA pod vedením Adolfa Zimmermanna. Povstalci se 5. května pokusili budovu obklíčit, narazili však na tvrdý odpor fanatiků z řad nechvalně proslulých stranických jednotek NSDAP, který asi nečekali. Pokus o rychlé dobytí Pražačky se změnil na tři dny krvavých lázní.
Němečtí vojáci zajali 80 rukojmích z řad civilního obyvatelstva, které zavlekli do obklíčené budovy. Zde je v řadě případů čekalo mučení nebo i smrt. Již v sobotu 5. května ve večerních hodinách nacisté, zahnaní do kouta, z areálu školy podle svědectví odváželi okolo 15 mrtvých těl. V neděli pak vyvedli na dvůr pět náhodně vybraných mužů, které zde popravili. Zastřelili i školníka Bohumila Cirmona, přestože byl členem kolaborantské organizace Vlajka.
Prolomení obklíčení
Z hlediska povstalců se situace změnila ve fiasko následující den, kdy německé jednotky prolomily obklíčení. Na Pražačku totiž dorazili od Českého Brodu jednotky protiletecké obrany Luftwaffe „Reinmann.” Šlo o bojové jednotky, které se snažily dostat z akčního záběru Rudé armády, a v boji používaly nevybíravé metody. Svůj postup kryly živým štítem vytvořeným z českých civilistů, které zajali. Téhož dne na Pražačce padl také strážmistr Václav Bečvář, který se k nacistům vydal neozbrojen s bílou vlajkou jako vyjednavač. Podle některých svědectví byl střelen do zad při návratu, jiné zdroje hovoří o tom, že byl popraven.
Ústup k Američanům
Konflikt na Pražačce skončil až 8. května, kdy nacistické jednotky s bílými vlajkami zahájily ústup do Karlína, kde se připojili k dalším jednotkám, jež postupovaly směrem na západ v ústrety třetí americké armádě, aby se vzdaly.
Na Pražačce po nich zbyly tři masové hroby vytvořené z původních zákopů. Z nich následně byla exhumována těla tří desítek civilistů, kteří padli za oběť konfliktu na Pražačce. Podle řady pramenů je ale reálné číslo obětí mnohem vyšší, protože některá těla byla spálena a jiná odvezena. Mezi zavražděnými civilisty nebyli pouze Češi, ale i několik bylo i Bulharů, kteří v nedaleké zahrádkářské kolonii měli zelinářské zahrady.
Foto: Archiv VHÚ