.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Podle strategie, kterou si schválila Hřibova koalice na pražském magistrátu v reakci na bytovou krizi v metropoli, by magistrát měl až do roku 2030 ročně rozšiřovat svůj bytový fond o pět set bytů ročně. Realita je však taková, že bytů v majetku města spíše ubývá. Přes tři desítky bytů, které magistrát koupí od žižkovské radnice, respektive její dceřiné akciové společnosti Správa zbytkového majetku, jsou jedněmi z mála, které do majetku získá.
„Nabídku jsme uvítali, protože ve strategii bydlení máme nákup bytů jako jeden ze způsobů, jak rozšiřovat bytový fond. Navíc na Praze 3 magistrát nemá žádné byty," odůvodňuje transakci pražský radní Adam Zábranský (Piráti). Realita je však taková, že k žádnému rozšíření obecního bytového fondu v Praze, o kterém hovoří radní Zábranský, fakticky nedojde. Jen se fakticky změní úředník, který bude o nich rozhodovat. Převážná část obecních bytů, nad nimiž žižkovská radnice ztratí kontrolu, se nachází na Jarově a mají nájemníky, jen několik z nich radnice využívá aktuálně pro řešení bytových problémů válečných uprchlíků z Ukrajiny.
„Celá ta transakce nedává smysl, protože to nijak nerozšíří možnost samosprávy ovlivňovat bytovou politiku v metropoli. Praha 3 pouze ztratí možnost prosazovat v sociálním bydlení své priority, ty předá hlavnímu městu, které sem může stěhovat lidi z Pankráce, Stodůlek nebo Holešovic. Pomoc mladým rodinám nebo profesím, které na Praze 3 dlouhodobě chybí, jako jsou například dentisté, tímto krokem částečně mizí,“ kritizuje kandidát žižkovské ODS Filip Nekola.
Jedním smyslem transakce tak je, že se z magistrátní pokladny přelije do kasy na žižkovské radnici přes 220 milionů z kapes daňových poplatníků. Podle kritiků je to o desítky milionů méně, než by městská část vydělala, pokud by byty prodávala na volném trhu. „Respektujeme, že městská část chce prodat byty, ale nevíme, proč by je mělo kupovat hlavní město," řekla novinářům zastupitelka a starostka Prahy 2 Alexandra Udženija (ODS). Radnice se podle ní potýká s finančními problémy, proto je potřebuje prodat, avšak na trhu by získala víc peněz.
„Kdejaký realiťák by tyto nemovitosti prodal za vyšší cenu než je 110 tisíc za metr čtvereční. Je tu někdo, kdo mi dokáže vysvětlit, proč se takto pokoutně zbavujeme majetku do rukou hlavního města za téměř 230 milionů? Pokud ty peníze potřebujeme na rekonstrukce, mohli jsme si půjčit u banky, magistrátu nebo Ministerstva pro místní rozvoj, které má přímo program na opravy bytů v obcích,“ dodává Nekola.