.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Psal se rok 1933, svět se stále potýkal s důsledky největší hospodářské krize, která v historii naši civilizaci zasáhla, ekonomický rozvrat v sousedním Německu radikalizoval obyvatele natolik, že do parlamentu naházeli více než třetinu hlasů podivnému křiklounovi Adolfu Hitlerovi, kterého nakonec prezident Hindenburg musel jmenovat říšským kancléřem. A na Žižkově se 11. července narodila v levném činžáku Olga Šplíchalová. Žižkov byl v té době sám o sobě drsnou dělnickou čtvrtí, „noclehárnou“ plebsu, který dodával levnou pracovní sílu do továren a služeb metropole. A ještě drsnější byly podmínky, v nichž malá Olga vyrůstala. Otec jí s matkou opustil, když jí bylo šest let, samoživitelkou s pěti dětmi na krku byla i její starší sestra Jaroslava, a tak na výchovu malé Olgy nebyl čas ani prostředky. Sama pozdější první dáma později vzpomínala, že byla nezkrotným svéhlavým dítětem.
V šestnácti letech se vyučila u Bati šičkou, nastoupila ke stroji a vydělávala peníze, kterými podporovala svou rodinu. Život inteligentní dívky ve dvaceti letech změnila láska k divadlu. Za lístky utrácela ušetřené peníze, navštěvovala herecké kurzy profesorky Lydie Wegenerové. S jejími ostatními žáky vystupovala v ochotnickém divadle v dnes již neexistujícím Divadle Na slupi. Z továrny od šicího stroje odešla kvůli nehodě, při níž přišla o čtveřici prstů na levé ruce a během padesátých let vystřídala řadu různých zaměstnání. Pracovala také jako účetní, skladnice, prodavačka.
V roce 1953 se v kavárně Slavia seznámila se začínajícím divadelním dramatikem Václavem Havlem. Bylo to seznámení lidí ze dvou zcela jiných světů. Havel byl synem z bohaté a vlivné prvorepublikové podnikatelské rodiny, která však o majetky přišla s nástupem komunismu, Šplíchalová dívka, kterou formovala žižkovská ulice. Přesto si téměř okamžitě padli do oka. Po devíti letech vztahu se konala malý skromný svatební obřad – novomanželé si řekli na úřadě své Ano a běželi do práce.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a nástup normalizace však zhatili všechny plány manželů Havlových, které si naplánovali. Protirežimní dramatik se rychle ocitl na seznamu zakázaných autorů, dostal se do hledáčku StB. Život po boku Václava nebyl pro Olgu jednoduchý. Od roku 68 bylo Havlovi znemožněno publikovat, divadla nesměla hrát jeho hry, postupně byl vytlačován z kulturního dění, sledovala ho StB. Režim je fakticky vyhnal z hlavního města na jejich chalupu na Hrádeček, kde do roku 1989 v podstatě bydleli se slavnou estébáckou maringotkou pod okny. Pro Olgu, která byla na těžký život od dětství zvyklá, to však byly asi nejlepší roky. Milovala přírodu a svou zahradu u chalupy v Podkrkonoší. Chodila na houby a na dlouhé procházky se psy do tamních lesů.
Roky, které Havel strávil ve vězení, Olga využila k provozování přátelského kroužku Hrobka, nebo svépomocné lidové knihovny. V ní se scházely manželsky zavřených disidentů a jejich přátelé, navzájem se podporovali a inspirovali.
Jediné co Havlovým ve „štěstí v neštěstí“ scházelo, byly děti. Paní Olga je ze zdravotních důvodů nemohla mít.
Pád komunistického režimu paradoxně její svět narušil. Podle svědectví přátel Havlových se paní Olga nikdy nechtěla stát první dámou, představa recepcí, banketů, protokolárních povinnosti a oficialit se jí příčila. Nakonec ale v roli manželky hlavy státu získala renomé největší porevoluční První dámy. Vrhla se do charity a vybudovala dvě renomované organizace - Výbor dobré vůle a Nadaci Olgy Havlové, jejímž hlavním cílem bylo a je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti.
Olga Havlová podlehla rakovině v roce 1996 ve věku nedožitých 63 let. Její smrt oplakávali i lidé, kteří měli k politické dráze jejího manžela menší či větší výhrady.