.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Obyvatelé žižkovských paneláků v Českobratrské, Sabinově a Rokycanově ulici se dočkali privatizace obecních bytů, za kterou bojovali od roku 2012. Výsledek však lze jen stěží považovat za jejich vítězství. Na koupi čekali zbytečně skoro pět let, za tu dobu utratili statisíce na nájmech a ve finále za ně zaplatí víc, než za podmínek, proti kterým před lety bojovali. Tak vypadá další politický hrobeček bývalé starostky Hujové.
Pokud by chtěl někdo vědět, co bylo špatně na osmi letech, kdy v čele žižkovské radnice stála starostka Vladislava Hujová (TOP 09), pak se může obrátit na nájemníky žižkovských paneláků, kteří kvůli ní a jejím lidem přišli při privatizaci obecních bytů, ve kterých bydlí o statisíce korun. A zbytečně.
V době, kdy Hujová na křídlech TOP 09 v roce 2010 vlétla přímo z ulice do komunální politiky, byla právě privatizace jedním z hlavních politických témat, která hýbala třetí městskou částí. Nájemci logicky tlačili na žižkovskou radnici ohledně rychlosti privatizačního procesu a samozřejmě ústředním tématem bylo především: „Za kolik?“ Hrálo se o slevy z posudkových cen i o investice do oprav, které výslednou cenu do určité míry ovlivňovaly.
Paneláky v Českobratrské, Sabinově a Rokycanově byly v letech 2011 - 2012 na startu privatizační procesu, který na radnici léta řídila vládnoucí ODS podle již léta zavedeného systému. Podle něj měla proběhnout komplexní rekonstrukce domů s tím, že po ní, někdy v roce 2013 budou nabídnuty k prodeji nájemníkům. Počítalo se s tím, že se prodejní cena před slevou bude pohybovat okolo 27 tisíc za metr čtverečních. S privatizační slevou 20 procent by to tehdy dělalo nějakých 21,5 tisíce za metr.
V tu chvíli ovšem do privatizačního procesu vletěli dvě nové tváře žižkovské komunální politiky – zelený levicový extremista Matěj Stropnický a s ním následně starostka Vladislava Hujová, kteří se chopili politického potenciálu privatizace a začali slibovat lepší ceny i rychlejší prodej.
Rozjetý privatizační proces na dolním Žižkově se zastavil a začalo se slibovat a nedodržovat. Nejdříve tandem Hujové se Stropnickým slíbil nový termín privatizace v roce 2015, což nedopadlo, pak se starostka v revidovaném harmonogramu zavázala k privatizaci v roce 2016. Rok 2016 byl tady a nic nebylo hotovo – radní s Hujovou tedy do excelovské tabulky s názvem „Harmonogram privatizace v Praze 3“ připsali „léto 2017.“ Ani to nedopadlo…
A v roce 2018, tedy po pěti letech od původního privatizačního termínu radnice konečně dokončila opravy domů v Českobratrské, Sabinově a Rokycanově. Za tu dobu nájemníci zaplatili na nájmech statisíce korun, které mezi tím mohli použít na splácení hypoték. A ty hypotéky by koneckonců byly také nižší, než po privatizační revoluci starostky Hujové. Radnice sice ušetřila náklady na opravy, když v domech provedla jen polovičatou rekonstrukci, za pět let čekání však v Praze proběhl na realitním trhu boom, který způsobil, že znalec byty nově ocenil až na 33 tisíc korun za metr čtvereční, což je o šest tisíc korun více než v roce 2013.
Převedeno na nájemníka padesátimetrového bytu – po pěti letech slibů a čekání zaplatí v nájmu a kupní ceněn o 600 tisíc více. Za nižší kvalitu, než se původně plánovalo.
Revolucionáři už jsou fuč. Matěj Stropnický z politiky vyšuměl a stěhuje se podle aktuálních zpráv z metropole na venkov do zámku, který koupil za 12 milionů od své matky. Starostku, po které Žižkov a Vinohrady za osm let sčítá samé škody, vyhodily ze sedla politické šarvátky v TOP 09, provázející existenciální problémy této strany.
Zůstali jen trpěliví nájemci z paneláků na dolním Žižkově – s pachutí ze zpackané privatizace v ústech, kterou zaplatí ze své kapsy.