.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
„Starosta třeba má taky firmu, která dělá veřejné zakázky. Je desítky tisíc komunálních politiků. Je normální, že dělají veřejné zakázky, ať už služby nebo dodávky zboží. Takoví architekti nebo právníci by nemohli být vůbec zastupiteli,“ postěžoval si na sociálních sítích pirátský místostarosta Štěpán Štrébl, když sdělovací prostředky začaly kritizovat jeho podnikání, při němž jeho karlovarská firmička začala během pár měsíců inkasovat z veřejných peněz desítky milionů za dodávky roušek, respirátorů a dalších ochranných pomůcek, které dovážela z Číny. Narážel tak na společnost současného starosty Prahy 3 za TOP 09 Jiřího Ptáčka.
Dejvická IT firma NETservis nabízí klientům především tvorbu a správu internetových stránek. Podle registru smluv firma v letech 2017 a 2018 získala ve své branži veřejné zakázky v celkovém objemu kolem 1,2 milionu korun. Poté, co se její spolumajitel stal starostou na Praze 3, se úspěšnost získávání prací od veřejných institucí zněkolikanásobila. V letech 2019 až 2021 jsou v registru už kontrakty v celkové hodnotě přes 4 miliony korun.
Koncem roku 2019 na to upozornil i server Hlídač státu, který provozuje nezisková organizace usilující o větší transparentnost při zadávání veřejných zakázek. Aktivisté se pozastavovali především nad webovými prezentacemi, které firma prvního muže na žižkovské radnici dodávala pro některé instituce spadající pod ministerstvo kultury ČR – především muzea.
Podle Hlídače státu byly tyto zakázky často výrazně předražené, navíc k části z nich se firma žižkovského komunálního politika dostala bez výběrového řízení, protože zakázky byly rozděleny na několik dílčích smluv, což lze považovat za obcházení zákona o zadávání veřejných zakázek. Aktivisté upozorňovali také na to, že již při prostém srovnání webových stránek z dílny Net servisu, například Muzea v přírodě Zubrnice, Valašského muzea v přírodě, ale také na internetové prezentace přírodních muzeí na Vysočině a Hané, je zřejmé, že se jedná pouze o modifikaci jedné a té samé práce, která je však pokaždé zinkasovaná. „Podle objednávky mělo jít o vývoj 4 různých webových stránek s redakčním systémem pro správu obsahu. Předané dílo? Totožná šablona ve čtyřech barvách. Cena? 663 000,- Kč za čtyři údajně různé weby. Každý web obsahuje několik málo stránek (Hanácké muzeum do 10 stran) po několik desítek stránek, které jsou celkem ve 3-4 jednoduchých šablonách a většinu tvoří galerie obrázků. Nemusíme být experti na IT, abychom mohli prohlásit: Je cosi shnilého ve státě dánském,“ napsal tehdy web Hlídač státu.
„Problém je, že firma pana Ptáčka a Tyla (společník starosty ve firmě NETservis – pozn. red.) dělá weby, které jsme se učili dělat tak možná na střední před 10 lety a účtuje si za to 600-800 tisíc Kč, což je cena tak za e-shop a ne za web o 10 stránkách a 2 záložkách. A problém je i to, že firma pana starosty vytvořila v roce 2018 šablonu za téměř 800 tisíc a o rok později ji v jiné barevné modifikaci použila znovu za dalších 600 tisíc. To je milion a půl z peněz daňových poplatníků,“ okomentoval to známý IT konzultant Michal Skřivan.
Veřejné pochybnosti však apetit starostovy firmy na peníze z kapes daňových poplatníků nijak nesnížily. Za loňský a letošní rok NETservis uzavřel dalších 15 kontraktů se správci veřejných financí v hodnotě bezmála 3,5 milionů korun. Největším z nich je opět smlouva s Národním muzeem o rozvoji webu, o jeho správě, podpoře a údržbě včetně hostingu.
Na rozdíl od premiéra Andreje Babiše, jehož vazby na Agrofert a dotace řeší i Brusel, se však na podnikání komunálních politiků nevztahují žádné restrikce, pokud veřejné penězovody nemíří přímo z radnice, kterou řídí. Přestože ve vyspělých evropských zemích se na kontrakty firem politiků se správci veřejných peněz nebo s dotační podporou z eráru hledí daleko přísnějším drobnohledem, i zde se čas od času objevují kauzy. Provázely třeba finského premiéra Juhu Sipilu, kde tamní média upozorňovala na napojení firem jeho příbuzných na dotační penězovody.
Statistiky navíc dokazují, že dodavatelé veřejných zakázek s politickými vazbami jsou při jejich získávání úspěšnější. A efektivitu mají naopak nižší. Mezi lety 2007 a 2013 například získali více než 16 procent veřejných zakázek v Česku firmy, které sponzorují politické strany. Studie Think-tanku IDEA zase zjistila, že zakázky, které realizují firmy s osobními vazbami na politiky, jsou v průměru o více než osm procent dražší než zakázky firem bez podobných konexí.