Pokud byste z poslední PR kampaně dosluhující rady primátora Hřiba získali pocit, že je řešení neutěšeného stavu, který panuje v Seifertově a Táboritské ulici na spadnutí, v klidu se posaďte a nejásejte. Novináři, kteří se dlouhodobě věnují komunální politice v metropoli, jsou již zvyklí, že jim jednou za čas přistane v mejlu tisková zprava ohlašující změny s těmi samými líbivými počítačovými vizualizacemi – girlandami světel osazené žižkovské schody, futuristická změna křižovatky s Lipanskou, nový prostor u Bezovky. Pro větší efekt kdysi grafik do vizualizací dosadil postavy usměvavých lidí, kterým se na Žižkově zjevně báječně žije. Třeba maminku s pětiletým potomkem, z něhož by dnes v reálném světě byl již adolescent. Jako novináři je vám až trapné ten samý virtuální obrázek čtenářům dokola pořád podstrkovat s vědomím, že když jste to udělali poprvé, nebyl Váš potomek, kterého dnes vodíte do školy, ještě ani na světě.
Také obsah zprávy je ten samý, nebo obdobný, jen sem tam přibude nějaký nový nápad pro efekt – změní se počet stromu, šoupne se s tramvajovou zastávkou, přidá se „eko-vychytávka“ se zaléváním dešťovou vodou. Mění se jen citace a jména politiků, kteří jsou zvěstovateli očekávané, a stále nepřicházející změny. Poprvé ty obrázky s tiskovou zprávou poslala náměstkyně primátorky Krnáčové Petra Kolínská (Zelení) v roce 2015. A Seifertka měla být zrekonstruovaná v roce 2017. Pak v roce 2020. V aktuální zprávě už magistrát operuje s termínem 2024.
Z projektů na obnovu veřejných prostranství v třetí městské části ale stále nejde o největší „ležák.“ Tím je poměrně jednoznačně náměstí Jiřího z Poděbrad. To začala před čtyřmi volebními obdobími „rekonstruovat“ už tehdejší starostka Vladislava Hujová, která vytáhla ze šuplíku na radnici 15 let starý projekt po porevolučním starostovi Mikeskovi. Rekonstrukci Jiřáku chce radnice s městem spustit v roce 2023, tedy plus mínus čtvrt století od dokončení projektu.