Největší dochovaná funkcionalistická stavba v hlavním městě byla v provozu přesně 66 let, až do roku 2002, kdy zde byl běžný nákladní provoz ukončen. Dnes stroze vypadající stavba na více než třicetihektarovém pozemku pod Židovskými pecemi se začal projektovat na začátku 20. let minulého století na základě inspirace z jiných evropských měst, která pro zásobování rostoucího počtu obyvatel začala stavět specializovaná nákladní železniční překladiště. Na jeho podobě se nejvíce podepsali dva absolventi pražské techniky Karel Caivas a Vladimír Weiss. Ten první byl mimochodem proslulým tvůrcem luxusních módních salonů pražské City první republiky a lázeňských pavilonů v Teplicích nad Bečvou.
Z jejich rýsovacích per vzešla monumentální stavba, která směrem do ulic Olšanská a Jana Želivského poněkud „klame tělem“ podobou své nijak nápadité fasády administrativního čelního křídla. Kolmo k průčelí se však k východu rozbíhají stovky metrů dvou skladových křídel s masívní železobetonovou konstrukcí s hřibovými stropy a rampami. Ta jsou propojena systémem železných lávek s výtahy, které sloužily k vykládání zboží z vagónů, jež zajížděly do prostoru mezi oběma paralelními křídly, a jejich dopravě do skladových prostor.
Od chvíle, kdy byl v roce 1936 spuštěn provoz Nákladového nádraží Žižkov, panoval zde čilý ruch. Na místo denně přijížděly vlaky s nejrůznějším zbožím. Dominantním sortimentem, byly potraviny, protože velkokapacitní koncové nádraží sloužilo nejen rychlé překládce na nákladní automobily, ale zároveň umožnilo jeho krátkodobé skladování ve strojních chladnicích. Především podzemní trakty nádraží sloužily ke skladování a překládce další strategické komodity – uhlí. Ještě po válce na Žižkov přijížděl dennodenně vlak z mosteckých uhelných dolů, který v závislosti na roční době táhl 20 až 40 vagonů hnědého uhlí. S rozmachem nákladní automobilové přepravy u běžného spotřebního zboží a především u potravin se v šedesátých letech stalo uhlí dominantním sortimentem na nákladovém nádraží a pak vlastně jediným. Provoz zde byl nakonec ukončen v roce 2002, vlaky na žižkov však jezdili až do roku 2010.
V roce 2013 ministerstvo kultury obří železobetonovou budovu definitivně prohlásilo za kulturní památku, v plánu je již několik let její přeměna na kulturní a vzdělávací centrum. Prozatím se však do financování tohoto záměru nikdo příliš nehrnul. Jestliže samotná stavba nákladového nádraží přišla v třicátých letech na 100 milionů korun, náklady na jeho konverzi jsou totiž odhadovány na gigantickou sumu dosahující 2 miliard. V současné době však probíhají jednání o prodeji nemovitosti mezi Českými drahami a hlavním městem Prahou.