O novém „tříčárkovém“ logu městské části i pochybných grafických „kvalitách,“ jimiž na tuto vizuálně-kulturní revoluci navázali současní vládci žižkovské radnice novou podobou Radničních novin, již vznikla více než košatá diskuse. Můžeme si třeba představovat, že by podobná inovátorská vlna šílenství zasáhla ostatní městské části a v Dejvicích tak budou mít nové šestičárkové logo. Stejně tak můžeme donekonečna rozebírat všechny typografické zločiny nových Radničních novin (které již mimochodem nejsou novinami, byť se tak stále nazývají – formátem jde v nové podobě o hodně levný časopis), jež jedna z čtenářek radničních novin, vyučující grafiku, vtipně oglosovala jako ideální studijní materiál, jak se to nemá dělat. Jejich podoba má ostatně jen omezený počet zastánců, mezi staršími spoluobčany, jimž je v době sociálních sítí tištěné vydání určeno primárně, zaslechnete chválu jen stěží.
Smyslem toho textu však není rozebírat všechny možné i nemožné aspekty těchto nepromyšlených kroků Ptáčkovy koalice. Chci se zde věnovat naopak tématu jedinému, a tím je širší historický kontext. Pro tuto chvíli tak ponechám stranou všechny ostatní příšernosti nové podoby oficiálního listu městské části Praha 3 a zaměřím se na jediný.
Radniční noviny Prahy 3 svou podobu v novodobé historii změnily několikrát – měnila se jejich barevnost, styl, formát, z černobílých novin vznikly barevné, co však vždy zůstávalo, byl oficiální znak městské části v jejich záhlaví.
Na rozdíl od tříčárkového loga, které nenese žádný historický kontext, jde o „identifikátor,“ v němž je zapsána celá historie Žižkova. Historie svébytné obce, která vznikla za hranicemi hlavního města, před 140 lety získala svou samostatnost, vyrostla v druhé největší město Česko po Praze, aby se nakonec stala osobitou městskou částí, která je hrdá na svou historii. Používání městského znaku bylo obnoveno po desetiletích komunistického marasmu, na jeho přesnou podobu byly vypracovány heraldické studie a ať se v komunálním politickém životě v Praze 3 dělo cokoliv, každá reprezentace na žižkovské radnici přistupovala k tomuto symbolu městské části s úctou. Tuto úctu a respekt k historii Žižkova reprezentovalo také čestné místo v záhlaví Radničních novin.
V současné podobě Radničních novin však už historický znak obce nenaleznete ani na titulní straně, ba ani nikde jinde. To, nad čím dříve existoval koncensus o nadčasovosti, smetla Ptáčkova maoistická kulturní revoluce.
Koalice, jež před více než rokem obešla vítěze voleb a ovládla žižkovskou radnici tím naprosto pobuřujícím způsobem, dává najevo, že si neváží odkazu historie. V širším kontextu tak není prvoplánový nápad s třemi opilými čárkami, jež jeho stvořitelé z komunálu považují za jakousi modernu, jen hloupý. Jde o obyčejný vandalismus.