.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Plochá dráha je dnes z hlediska zájmu veřejnosti poněkud okrajovým sportem, v šedesátých letech minulého století však motocyklové závody na škváře v tehdejším Československu lákaly zájem davů. V hlavním městě je v posledních desetiletích tento sport spojen téměř výlučně s plochodrážní Markétou v Praze 6, málokdo dnes však ví, že populární závody s účastí tisícovek diváků se jezdili přímo v centru Prahy, a to na stadionu Viktorky Žižkov.
Poprvé se zde plochodrážní motocykly objevily krátce po konci druhé světové války. Fotbalová Viktorka zde totiž okolo fotbalového hřiště nechala postavit klopenou dráhu pro cyklisty, na které se závod jel. Podle pamětníků fotbaloví fanoušci toto rozhodnutí vedení fotbalového klubu nepřivítali právě s nadšením, protože dráha dramaticky zhoršila výhled z tribun a ochozů na fotbalová klání.
V neděli 14. července 1946 se na Viktorce sešli nejlepší plochodrážní jezdci Československa za obrovského zájmu Pražanů i přespolních. Na nezvyklý sportovní mítink se na Viktorku sešlo okolo dvaceti tisíc diváků. Šlo však o ojedinělý závod, plochá dráha z mapy Žižkova po tomto mítinku i přes velký ohlas na desetiletí zmizela.
Žižkovští plochodrážníci
Vrátila se sem až v polovině šedesátých let, kdy na Praze 3 „operovala“ silná skupina plochodrážních jezdců, která 
zde založila úspěšný klub. V té době pražští vyznavači tohoto sportu operovali v okolí prahy a právě znovuobjevili žižkovskou Viktorku. Podle jihočeského motoristického historika Věnceslava Černého začali plochodrážníci se stadionem v srdci Žižkova koketovat již kolem roku 1962, kdy se zde údajně jelo několik neoficiálních závodů. Vzniknul AMK Viktoria Speedway klub Žižkov, v jehož řadách operovali plochodrážní esa jako Miloslav Verner. Plochodrážníci si ve svém názvu nechali fotbalový název, protože údajně doufali, že přilákají fandy kulatého míče také ke svému sportu.
První start na Viktorce
První oficiální mítink se na Viktorce odehrál v létě 1965, byl součástí oslav osvobození, a sešlo se na něm šestnáct závodníků.
Rekord dráhy, která byla svým tvarem pro plochodrážní závody nezvykle malá, vytvořil Jan Holub časem 59,8 sekund. „Na Viktorce se plochá dráha dostala nejblíže centru města za celou svou historii. Byl to ale plácek na fotbal, tam jsme se museli vejít do velikosti hřiště a neuměli jsme to jezdit,“ vzpomínal Miloslav Verner.
„Mantinely tam nebyly, akorát trubkový hrazení. Byla to extra malá dráha a pro mě nezvyklá. Co si pamatuju, bylo tam dost diváků, na dnešní poměry hodně. Jel jsem tam jenom jednou, nic jinýho si nevzpomenu, že by se jelo,“ okomentoval mítink později první rekordman žižkovské dráhy Jan Holub.
Přesto závod na Žižkově tehdy slavil úspěch u veřejnosti i v tisku. Na září proto plochodrážníci z Viktorky začali připravovat další mítink, který se však nakonec neuskutečnil. Motocykly se na Viktorku vrátily až na výročí založení Československa - 28. října 1965.
A byl to velkolepý návrat – na start se vedle československé elity postavili také závodníci z východního Německa a Rakouska. Vpřed domácí plochodrážníky hnalo pět tisíc diváků, což byla i na tehdejší poměry velkolepá kulisa. Žižkovské ochozy burácely podle pamětníků především při startu pátého rozjezdu, ve kterém startoval Borek Řípa, domácí borec ze žižkovské Cimburkovy ulice.
V následujících letech žižkovští plochodrážníci zažívali nebývalý boom. Viktorka v roce 1967 vyhrála pohár Světa motorů, v prosinci porazila Rudou hvězdu a stala se národním šampionem. Historie ploché dráhy na Žižkově však přesto neodvratně spěla ke svému konci. Fotbalový klub se totiž rozhodl nahradit škváru travnatou plochou a po vzájemných neshodách se vyznavači motocyklů ze Žižkova odstěhovali nadobro.