Dosluhující tělocvična legendy československého boxu Stanislava Tišera na Havlíčkově náměstí dostala novou tvář. Z iniciativy místního radního Pavla Hurdy se proměnila v moderní Centrum kontaktních sportů. A Žižkovské listy byly u slavnostního předání nového centra zástupcům radnice Prahy 3.
Zbrusu nové Centrum kontaktních sportů Žižkov je výhradně výsledkem vaší práce?
Rozhodně ne, i když jde o úhel pohledu. Musíme se vypravit do roku 2005, abyste příběhu porozuměla. Tehdy mě navštívil romský aktivista Štefan Ličartovský společně s legendou československou boxu Standou Tišerem. Měli vizi o pořádání pravidelných turnajů v boxu na Žižkově, ale setkávali se přitom buď s nepochopením, nebo vyloženě s nedůvěrou. Řekl jsem si, že zariskuji a šanci jim dám. Oběma jsem tehdy poskytl finanční prostředky na realizaci jejich nápadu a byl jsem hodně zvědavý, jestli své slovo dodrží. Jsem bytostně přesvědčen o tom, že je povinností všech, kteří mohou jakkoli pomáhat, aby dávali šance lidem, kteří to potřebují. Prospívá to oběma stranám. Nedaruji někomu část svých peněz jen proto, že jich mám více než většina, a cítím proto jakousi morální povinnost kohosi bez rozmyslu obdarovávat. Někteří lidé si tímto způsobem přebarvují černé svědomí a je docela jedno, jestli někomu dají do kapsy deset korun nebo deset milionů. Po této cestě jsem nikdy nešel. Musíte mít v sobě určitou dávku empatie, ale ta nestačí. Je zapotřebí nadšení, ať už chcete někoho podpořit proto, že fantasticky hraje na ulici na housle, nebo že chystá turnaj v boxu. Mě osobně musí pomoc bavit a naplňovat. Věřte mi, že když vás bavit nebude, tak se to většinou negativně projeví na obou stranách. Vy splníte zmiňovanou povinnost, ale dobrý pocit se logicky nedostaví, protože to vnímáte právě jen a jen jako povinnost a obdarovaný spolehlivě vycítí, že jde svým způsobem o vynucený a neupřímný krok. A to je podle mě špatně.
Takže vás pánové Ličartovský a Tišer nezklamali?
Ne, naopak. Podařilo se jim zorganizovat boxerský turnaj O pohár města Žižkova, který má dnes nejen v Praze 3 velmi dobrý zvuk. A je čím dál tím více populárnější. Letos na podzim se chystá už jeho pátý ročník. Bude opět o něco větší, lépe obsazený a celkově pestřejší. Každý rok jsem dával vítězům finanční odměnu, kterou chci letos zvýšit s pomocí sponzorů, aby se tím turnaj ještě více zatraktivnil. Ze Standy Tišera se mezitím stala veřejně známá osobnost. Na Žižkově, kam se box po desetiletích konečně znovu vrátil, snad není nikdo, kdo by neznal charizmatického chlapíka, který trénuje kluky a holky „z ulice“.
A samozřejmě nejen ty.
Ano. Chodí k němu lidé z nejrůznějších sociálních vrstev a napříč celým věkovým spektrem. Co vím, tak si ke Standovi do tělocvičny zajdou „protáhnout“ tělo i lidé po sedmdesátce. Ale má podpora směřovala a směřuje jinam. Je cílená na prevenci. Standa Tišer nabízí dobrou alternativu těm, kteří se léčí z drogové závislosti nebo se pohybují na hraně společensky únosného chování. Dává možnost mnoha znevýhodňovaným, aby si uvědomili svou hodnotu a získali potřebnou sebedůvěru. Box je mimochodem na nalomenou sebedůvěru báječný a osvědčený lék.
Osvědčil se i vám?
Sport mě baví celý život. Roky jsem dělal karate, ale jezdil jsem i vodu, létal jsem na větroních, skákal padákem a v zimě často vyrážel na běžky. Nikdy jsem se ale žádnému sportu nevěnoval závodně. Nebavilo mě dávat nejvíc gólů, snažit se za každou cenu doběhnout do cíle nejrychleji nebo vyšplhat na nejvyšší kopec, abych okolí nebo sobě něco dokázal. Pro mě osobně je sport především velkým symbolem kamarádství, což mám ověřené léty „praxe“. Například na vodě poznáte naprosto dokonale sílu přátelských vazeb, a navíc je to opět o zmiňované radosti. O radosti ze sdílení příjemných i zátěžových situací. Kromě toho, když se hýbete, což není v posledních letech příliš módní disciplína, lépe odoláváte stresu, získáváte nadhled, a práci pak zvládáte daleko efektivněji. A právě v tom je síla přístupu Standy Tišera k těm, které trénuje. Když jsem se byl poprvé podívat v jeho Box clubu, okamžitě jsem pochopil, že tělocvična bude potřebovat kompletní rekonstrukci. Prostor byl téměř v havarijním stavu a na skutečně hrozné podmínky, v nichž se původně boxovalo, dnes už můžeme v klidu zapomenout. Bylo mi jasné, že pokud budu chtít udělat pro děti „z ulice“ opravdu něco pořádného, musím se zasadit o generální rekonstrukci tělocvičny. Bez podpory žižkovské radnice by to samozřejmě nikdy nešlo. Díky souhlasu mých kolegů, radních Prahy 3, dnes máme na Havlíčkově náměstí jedno z nejmodernějších nekomerčních center kontaktních sportů v republice. A to je skutečná radost.
Pavel Hurda (*1946)
– podnikatel
– radní Prahy 3
– člen Zastupitelstva Hlavního města Prahy
– žižkovský patriot
