Žižkovská radnice si také letos 10. března připomene vyvěšením tibetské vlajky smutné výročí protičínského povstání Tibeťanů ve Lhase, od kterého uplyne již padesát jedna let.
Letos se již po patnácté připojí žižkovská radnice k symbolickému protestu proti soustavnému porušování lidských práv v Tibetu.
Třetí městská část patřila totiž v roce 1996 k prvním čtyřem obcím v České republice, na jejichž radnicích zavlála tibetská vlajka v rámci celosvětové akce Vlajka pro Tibet. Tehdy se k akci připojily radnice vHorní Plané, Hradci Králové, v Litoměřicích a právě v Praze 3. Vloni se „Vlajky pro Tibet“ zúčastnilo už přes třista šedesát radnic, ale i nemálo škol.
Je to vlastně jediná možnost, jak mohou obce, ale i další instituce a občané vyjádřit symbolicky podporu tibetskému lidu.
Listujeme historií
Tibetskou vlajku představil poprvé v roce 1912 třináctý dalajláma, který sjednotil vojenské vlajky všech tibetských provincií do jedné, kterou používala tibetská armáda až do roku 1950. V roce 1955 pak vlajku vyhlásil za oficiální tibetskou 14. dalajláma. Po protičínském povstání v roce 1959, které stálo život 87 tisíc Tibeťanů, byla pak na území Čínské lidové republiky zakázána a duchovní vůdce dalajláma odešel do indického exilu, kde žije střídavě dodnes.
„Každý, kdo 10. března vyvěsí tibetskou vlajku, podpoří boj Tibeťanů za svobodu.“
Celosvětová kampaň nazvaná Vlajka pro Tibet vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě 
s cílem poukázat na dlouhodobé porušování lidských práv v Tibetu. Téma je stále aktuální, neboť v Číně pokračují vlastenecké převýchovné kampaně a akce namířené proti dalajlámovi.
V Tibetu již zanikly tisíce klášterů, tradičních míst kultury, víry a vzdělanosti.
Dochází k výraznému omezování počtu mnichů a mnišek ve zbývajících klášterech a zakazují se oslavy tradičních tibetských svátků.
Tibeťané jsou diskriminováni na každém kroku, ve všech sférách společenského života. V jejich řadách je vysoká nezaměstnanost, mají problém v přístupu ke vzdělávání, k péči o zdraví a masivně jsou na území Tibetu přesunováni Číňané, což má vést k postupnému vymazání Tibeťanů z mapy národů světa.
Tibeťané tak i po půlstoletí čínské okupace nadále čelí omezování svobody slova, názorů a projevů, omezování pohybu na území Tibetu, svévolnému zatýkání, zadržování a věznění bez udání důvodu a možnosti obhajoby, mučení a nelidskému zacházení ve vězení, a to i nezletilých vězňů.
V Tibetu je částečně blokován přístup k internetu a pro místní je téměř nemožné vlastnit funkční mobilní telefon.
Například v olympijském roce 2008, kdy se v Tibetu očekávalo dodržování lidských práv, tam proběhly největší nepokoje za posledních dvacet let. Tehdy zemřelo 219 Tibeťanů, kteří nenásilně protestovali proti trvajícímu útlaku.
Téměř třináct set Tibeťanů bylo zraněno, přes pět a půl tisíce z nich čínské úřady dodnes zadržují a o celém tisíci osob nemají jejich blízcí už dva roky žádné zprávy. Po celou dobu konání OH v Pekingu bylo celé území Tibetu pod dozorem čínské armády.
V lednu minulého roku vyhlásily čínské úřady v Tibetu dvaačtyřicetidenní kampaň nazvanou Tvrdý úder a zatkly při ní téměř 5800 Tibeťanů.
