„Důvěru lidí získáme zpět“
Místostarosta Pavel Sladkovský (ODS) zodpovídá v Praze 3 za různorodé oblasti. Zatímco doprava a životní prostředí jsou mu profesně blízké, svět kultury, vnějších vztahů a turistického ruchu pro něj byly po zvolení zástupcem starosty Prahy 3 relativně nové. S působením v samosprávě měl ovšem už tehdy bohaté zkušenosti.
Nemůžeme začít jinak než vaším vztahem k Žižkovu a Praze 3.
Srdce mám na Vinohradech, jelikož se promítají mým životem, co jsem do Prahy přišel. Díky své současné funkci místostarosty jsem ovšem čím dál tím více – profesně i lidsky – Žižkovákem. (úsměv) Je to dáno tím, že se řada zásadních kulturních akcí, které mám mimo jiné ve své gesci, děje právě na Žižkově. A tím plynule přecházím k další, spíše osobní výzvě. Chci lépe poznat Jarov a jeho specifika, protože pak mám jistou šanci, jak říkám, navnímat Prahu 3 jako celek, což je pro mou práci hodně důležité. Jinak ale nejsem rodilým Pražákem. Pocházím ze severu Čech.
Jaká jsou vaše oblíbená místa Prahy 3?
Hodně blízko mám k oblasti okolo Flory, i když jí obchodní centrum vtisklo úplně jiný ráz. A pak mě fascinuje atmosféra Parukářky. Občas si tam zajdu srovnat myšlenky. Ale vlastně, ukažte mi někoho z místních, kdo by tuhle zelenou oázu neměl rád? Spíše bychom si Parukářku měli šetřit pro sebe a potichu si její krásy užívat, a ne ji stále veřejně vychvalovat. (smích) Jinak je fajn, kolik rodin s dětmi tam vídám. Nakonec potvrzuje to i skutečnost, že se zdejší hřiště stalo letos nejoblíbenějším v Praze 3.
Patriotismus pro vás asi není cizím pojmem. Je to tak?
Důležité je, aby byl patriotismus zdravý a prostý nádechu tupého nacionalismu, s nímž se dnes setkáváme poměrně často. Žižkováci jsou zdravým patriotismem proslulí, ale za hranicí Prahy 3 jsem se s ním v takové míře nesetkal. Je v něm obsažena hrdost, ale také schopnost brát některé věci s nadhledem a specifickým humorem, který ovšem neshazuje nic z toho, čeho bylo v daném místě dosaženo. Myslím si, že se totalitnímu režimu podařilo velmi brutálně, a přitom bohužel efektivně, zpřetrhat emoční vazby lidí na jejich zemi, město, čtvrť nebo ulici.
Co s tím?
Vytvářet si nové a oním hloupým nacionalismem nezatížené vazby na vlastní domov je věcí evoluce. Než se identifikujete s něčím, co máte opravdu rád, trvá to dlouho. A když vám média stále dokola podprahově podsouvají zkratkovitě, že hrdost na zemi, v níž žijete, znamená automaticky zařazení se mezi extrémisty, zmíněná evoluce se tím podle mě brzdí. Naštěstí Žižkova se tohle netýká. (smích) Ale vážně. Jeden skromný příklad za všechny. V Praze 3 vznikly farmářské trhy, které přirozeně posilují zmiňovaný zdravý patriotismus. Jdeme naproti lidem, kteří produkují své vlastní výrobky a nabízejí je opět „místním“. Nemyslím si, že by byla v rámci Evropské unie správně nastavena dotační politika pro zemědělství, což je velký handicap České republiky. Výkupní ceny ovoce, zeleniny nebo mléka jsou u nás pro dodavatele doslova likvidační, a proto je dobře, že alespoň tímto skromným způsobem můžeme přispět do velkého rybníka, v němž je už česká ryba vzácností. Navíc farmatrhy mají vedle ryze spotřebitelské, ekonomické funkce také ohromný sociální rozměr. Je to místo, kde se lidé potkávají, tráví zde „sousedsky“ svůj čas. Vedle toho se zde potkávají s lidmi z českého venkova, kteří pravidelně přijíždějí na trhy jako producenti a prodejci. Znovu se tak obnovují vazby mezi městem a venkovem, vazby, které zde historicky byly, ale v průběhu času vymizely.
Na co jste osobně hrdý ve vztahu k Praze 3?
Na fenomén zvaný Žižkov. Je neuchopitelný a jen těžko se vyjadřuje slovy. Klíč k pochopení tohoto fenoménu se nějakým záhadným způsobem přenáší z generace na generaci, to nelze popřít. Vinohrady mají také svou poezii, ale takhle fenomenálně jako Žižkov postavené nejsou, to musím uznat. (smích)
Jste neustále v pohybu. V jednom z rozhovorů jste řekl, že bez pohybu nemůžete existovat, což se zdaleka netýká jen sportu. Čím je pro vás pohyb?
Nejspíš něčím, bez čeho nemohu být, i když to neplatí absolutně. U mě je tento obraz dán asi tím, že běhám často po schodech. Není to nic výjimečného, kdybych si v důsledku tohoto radničního sportu, při němž vydatně přemýšlím, v minulosti třikrát nevyvrknul kotník. (smích) Sklon k neustálému pohybu se samozřejmě promítá i do mého osobního života, ve kterém jsem, diplomaticky řečeno, trošku dynamičtější. Pocho pitelně se to odráží i v pracovním prostředí. Zcela sebekriticky musím říci, že to je často i na škodu. Snažím se ale držet přísloví: „Třikrát měř a jednou řež.“ Takže se snažím v pohybu měřit a nedělat přitom mnoho chyb. Tohle se člověk učí celý život. Když to řeknu opačně, tak bez dynamiky se neposouváte v životě nikam dál. Některé věci možná řeším trošku rychleji, ale přináší mi to uspokojení od života, protože se děje neustále něco nového.
Souvisí s pohybem také to, že rád jezdíte na kole?
Ano, to je ta čistě sportovní rovina. Vím, kam míříte. Měli jsme příležitost si nedávno s celou rodinou projet místní cyklostezku v rámci akce „Zažít město jinak“. Jenomže ani na kole si od práce mnoho neodpočinu. (smích) Došlo mi, jak důležité je pro všechny, co rádi jezdí na kole jako já, cyklostezku provázat s okruhem v rámci celé Prahy. Hlavní odpovědnost spočívá v tomto ohledu na bedrech Hlavního města Prahy. My můžeme k provázání přispět například tím, že vybudujeme kvalitní přístupy k cyklostezce. Až při jízdě po trojkové cyklostezce jsem si také uvědomil, že ty železniční koridory jsou v podstatě v rovině a šlapání tam je velmi pohodová záležitost.
Jaký typ kola je podle vás ideální na cesty po městě?
Nedělejte ze mě stoprocentního cyklistu, nebo se nakonec budu nucen vzdát auta a jezdit demonstrativně do práce na kole. I když by mi na druhou stranu nehrozilo riziko, že dostanu botičku, a určitě bych si tím zlepšil svůj mediální obraz. Je to tak? (úsměv)
Těžko soudit, jestli by to na Žižkově fungovalo.
Jenomže to já neudělám, protože auto je výborným pomocníkem a jeho řízení je pro mě další možností, jak příjemně relaxovat, i když na kolo nedám dopustit. Ale zpět k vaší otázce. V poslední době jsem přešel od horského ke crossovému a mohu ho všem „městským jezdcům“ vřele doporučit. Horská kola jsou vhodná spíše pro ty, kteří mají rádi adrenalin a lítají mezi kořeny v lese. Jistě, je to také dáno věkem a tím, co od kola člověk očekává. U crossového kola je valivý odpor pneumatik podstatně menší než u horského, a proto je jízda na něm daleko příjemnější.
To, že jste technik, se ve vás skutečně nezapře. Prozraďte nám, jakou školu jste vystudoval?
(Smích) Jsem strojař. Studoval jsem v Liberci a následně jsem přešel do Prahy.
Máte také blízko k přírodě. Nabíjí vás?
Ano. Stejně jako kultovní film Jan Svěráka Akumulátor I. Ale docela vážně. Vnímám neskutečnou sílu a energii přírody, která nejde změřit ani popsat, ale je tam. Je to pro mě velmi osobní záležitost.
Když jsme u přírody, přesněji u životního prostředí, nebyl byste spíše pro vytvoření velkého parku na území Nákladového nádraží Žižkov, než pro budování Jarovské spojky?
Vaše otázka má v podstatě dobrou myšlenku. Jako občan říkám, že každá zelená plocha, která v Praze vznikne, má své uplatnění a smysl. Pokud se ale překlopím do roviny pracovní, má to jeden háček. Zmíněný prostor Nákladového nádraží Žižkov není majetkem naší městské části. Patří Českým drahám a je to ministerstvo dopravy, které drží v ruce karty. Z dlouhodobého hlediska a z pohledu rozvoje městské části bychom na to neměli pohlížet tak, aby bylo při řešení budoucnosti nyní opuštěné plochy opomenuto dopravní propojení Olšanské s Nádražím Hostivař. Faktem prostě je, že Nákladové nádraží Žižkov je ohromný prostor uprostřed městské části, který ztratil svou původní funkci, a nyní se pro něj hledá nové uplatnění. Městská část nehraje z hlediska svých pravomocí v tomto procesu primární úlohu, není tím, kdo určuje, co zde bude. Ale ať to bude ve finále cokoliv, musí se žižkovská radnice ptát, jak to bude dopravně obslouženo, aby to nezpůsobovalo problémy zbytku Prahy 3.
Přinesla podle vás nedávná návštěva ministra Dobeše na jednání Zastupitelstva městské části Praha 3 nějaké konkrétní řešení pro nákladové nádraží?
Nepřinesla. Problém se začíná stáčet pouze k budově Nákladového nádraží, místo aby byl věcně diskutován rozvoj přilehlého území, a to v kontextu rozvoje městské části respektive celé metropole. Pan ministr pouze komentoval stávající stav a věci, které jsou známy rok i déle. Směle jsme doufali, že nám budou přislíbeny i nějaké finanční prostředky, které by mohly být ze strany ministerstva vloženy například do revitalizace drážních pozemků. Pan ministr i jeho náměstek nás ovšem ujistili, že v dohledné budoucnosti s ničím takovým v žádném případě nepočítají.
V souvislosti s dopravou chystáte poměrně revoluční změnu. A to v podobě mobilní stanice, která bude v Praze 3 měřit nejrůznější typy znečištění ovzduší.
Stanice nebude jen měřit hodnoty, které souvisejí se znečištěním, hlukem a dopravní zátěží. Chceme, aby naměřené hodnoty byly průběžně vyhodnocovány, a na základě získaných výsledků budeme navrhovat konkrétní řešení. Například při zvýšené prachové zátěži doporučíme lidem nechodit v určitou hodinu do určitých zatížených lokalit. Občané Prahy 3 tak budou mít přesný přehled, jak to u nás vypadá s kvalitou ovzduší, a podle toho se budou moci svobodně rozhodnout a svobodně reagovat. Jde o službu, která je ve vyspělých městech naprosto běžná. V západní Evropě, Spojených státech i Japonsku je to vnímáno tak, že občan má právo vědět, jaká je kvalita prostředí, v němž se jeho rodina pohybuje, a město mu je povinno tyto informace dát.
Do vaší kompetence místostarosty Prahy 3 patří právě doprava a parkování. Nemáte obavy ze zahlcení Prahy 3 auty, a to jak projíždějícími, tak parkujícími?
Skutečnost posledních dvou let ukázala, že situace s parkováním a s počtem aut je v Praze 3 stabilizovaná. Máme to potvrzeno i z reakcí občanů. Pro rezidenty, až na malé výjimky, nenastává problém s parkováním. Prostě zaparkují téměř všichni, byť v některých lokalitách není parkovacích míst na výběr. S ohledem na celkovou ekonomickou krizi zřejmě nehrozí, že by si lidé pořizovali dvě a více aut do rodiny. Myslím si, že cesta pro řešení parkování spočívá v tom, dostat auta „pod zem“. To jsou opět koncepty, které už jsou řešeny a připravovány mnoho let dozadu a vycházejí ze zkušeností velkých evropských metropolí. Například koncept podzemního parkoviště na náměstí Jiřího z Poděbrad je dokonce starý deset let a teprve nyní má úspěšně za sebou první stupeň stavebního řízení. Osobně budu usilovat o to, aby tato řešení byla v rámci možností městské části postupně naplňována.
Na oblast kultury, kterou také máte na starosti, pohlížíte spíše pragmaticky, někdy i ryze technicky. Je to tak?
Oblast kultury je pro mě nová, což neznamená, že pro její určitý segment nemám slabost. V minulosti jsem se amatérsky zabýval historickými stavbami. Zároveň jsem si dobře vědom faktu, že kultura je živým organismem, který se stále proměňuje. Při jejím poznávání mě fascinuje její mnohotvárnost a jistá dynamičnost, což zase souvisí s mou osobností. Jsem samozřejmě v určité nevýhodě oproti lidem, kteří se kultuře profesionálně věnují, a to jak na Odboru kultury, tak v divadelním, filmovém, výtvarném a hudebním světě námi zřizovaných či podporovaných organizací. Setkávání s těmito lidmi mě obohacuje a občas i nabíjí. A kultura mě zčásti osvobozuje od politického fungování na radnici.
Neupadla Praha 3 tak trochu do kulturní letargie? Jakoby se tu už jen udržovaly tradiční akce jako je Vinobraní nebo Masopust.
především na tradicích, které je nutné nejen zachovat, ale dále rozvíjet. Podívejte se na to, jak dopadlo letošní Vinobraní. Tisíce lidí se báječně bavily a na koncert Čechomoru jich přišlo jedenáct tisíc. Jednalo se o jedno z nejúspěšnějších Vinobraní v historii Prahy 3, přestože jsme měli v těch dnech velikou konkurenci okolo. Váš dotaz bych si přeložil spíš jinak. Co může radnice udělat v oblasti kultury pro mladou generaci, aby jí to opravdu bavilo? A jak dostat umění z výstavních síní do veřejného prostoru a nechat ho působit na lidi? To jsou otázky, kterými se momentálně zabýváme. V tom nám hodně pomáhá Palác Akropolis a Kino Aero, jejichž kulturní nabídka je dost široká na to, aby se pro nás mohla stát zrcadlem „poptávky“ mladé generace. Totéž platí do jisté míry i o Žižkovském divadle Járy Cimrmana, v němž celoročně hostuje řada zajímavých divadelních souborů. A konečně, umělci by si měli uvědomit, že nekoušeme a jsme otevření jejich nápadům na oživení Prahy 3. K těmto otázkám ale přistupuji s respektem, protože jsem zvyklý nejprve poznat do detailu smysl kroků svých předchůdců, abych mohl jít opravdu dál.
Co vás přivedlo k občanským demokratům a kdy?
Příklon k tradici a pragmatismu. Tyto dva základní kameny jsou zcela určující také pro můj soukromý život. Do ODS jsem vstoupil v roce 2004. Přišel jsem takzvaně „z ulice“, bez jakýchkoli předchozích známostí uvnitř strany. V té době nebyla ODS zrovna v dobré kondici. Cítil jsem, že mohu být užitečný a schopný pomoci. Nejsem individualista, ale rád pracuji v týmu, především kvůli zpětné vazbě.
ODS je ale stranou, která sází na jednotlivce. Jak se s tím jako týmový hráč vyrovnáváte?
Ano, ODS sází na jednotlivce, to máte pravdu. Ale jen k hranicím jeho vlastní síly dotáhnout k cíli myšlenku a prosadit ji. Jenomže jednotlivec bez „vojska“ zmůže jen velmi málo. Takže jednotlivec je v tomto pojetí předsunutou jednotkou, silnou osobností, která se dokáže postavit i svým lidem, pokud je to třeba v zájmu prosazení klíčových myšlenek.
Nemáte pocit, že politika ODS prochází v posledních letech hlubokou krizí? Nevytratily se z politiky ideje a vize, tolik potřebné pro vedení městské části, města nebo i státu?
To je bohužel fakt, který je ovšem přítomný v celé společnosti. Uvnitř strany diskutujeme o nových tématech, která by přesahovala momentálně probíhající reformy. Chceme, aby lidé, kteří ODS volí, měli záruky, že se tato strana postaví za jejich zájmy a přitom si bude ODS dobře vědoma toho, proč ji lidé volí. Být tradiční konzervativní stranou v Čechách je opravdu málo k tomu, aby nás lidé volili.
Čím by podle vás mohla ODS získat zpět své ztracené voliče?
Myslím si, že se naši voliči z pravicového spektra nevytratili. Ta skupina tu stále je, ale dala šanci nové politické straně. Pro ODS je to samozřejmě výzva, kterou lze shrnout do jedné věty. Je podstatné začít znovu vnímat fakt, že politika je tu pro lidi a ne pro politiky. Politika je primárně o občanech, až následně o voličích.
Kterou frázi považujete v politice za nejrozšířenější a nejotřesnější zároveň?
Možná bych to trošku otočil. V rámci celé společnosti se všichni neustále ohánějí občanem, ale přitom on je tím posledním, o koho tu jde. Občan, potažmo volič, pak snadno nabude dojmu, že jen, co odevzdá svůj hlas, už nikoho nezajímá. To vnímání je nutné napravit, ale nikoli slovy, ale konkrétními činy. Prostě je nutné začít znovu od začátku. Víte, o politice jsme toho, my politici, zahledění mnohdy až příliš do sebe, už namluvili tolik, až jsme přišli o to nejcennější. O důvěru mnoha lidí. A také o jejich autentický zájem o veřejné věci. Nemohu nikomu z občanů vytýkat, že po letité a intenzivní mediální masáži považuje všechny politiky za sobce, hlupáky nebo zločince. Osobně beru současný stav jako velkou výzvu ke snaze přesvědčit občany, že tomu tak v řadě případů není.
Co vás na politickém životě Prahy 3 zlobí?
Jsem zastáncem konstruktivní práce na prospěšných a smysluplných projektech. Nemám opravdu rád jejich bourání, a to jen kvůli získání přízně několika voličů. Někteří zastupitelé z řad opozice mají bohužel svůj politický projev postavený jen na negativním vymezování se, někdy i hrubosti a zmiňovaném bourání toho, co jiní pracně tvoří. A to aniž by sami předkládali jakékoli životaschopné a realistické projekty. Nestojí za nimi žádná práce, jen velká slova. Takový přístup zcela odmítám tolerovat, protože k ničemu dobrému nikdy nevedl a nevede.
Pavel Sladkovský
Narodil se 31. října 1964 ve Varnsdorfu. V roce 1987 dokončil vysokou školu v Liberci a následně se přestěhoval do Prahy na Vinohrady. Profesní zkušenosti získal v soukromém a veřejném sektoru, většinou se jednalo o problematiku související s ekonomikou hospodaření a správy majetku. Mezi jeho hlavní záliby patři cyklistika a lyžování. Je ženatý, má tři děti.
Text: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
