Dostupná a okamžitá psychologická a psychiatrická pomoc v Praze. To je Krizové centrum RIAPS. Součást Centra sociálních služeb Praha, jehož zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy. Dvacet let poskytují v RIAPSu komplexní péči o člověka v náročných životních situacích, které ohrožují jeho psychické zdraví. Za dobu své existence na zastrčeném a skromně vyhlížejícím pracovišti poskytli odbornou pomoc více než sto padesáti tisícům lidí nejen z Prahy.
Příběh RIAPSu
Příběh RIAPSu se začal psát dlouho před rokem 1989. V roce 1967 založil tehdejší primář MUDr.Miroslav Plzák na Psychiatrické klinice v Praze 2 na Karlově první Linku důvěry v zemích socialistického bloku. Na tento krok navázal v roce 1975 primář dětské psychiatrické léčebny MUDr. Luděk Černý a založil tamtéž první Linku důvěry pro mládež, kam v roce 1978 nastoupila PhDr. Zuzana Havrdová, CSc. Té se v roce 1985 podařilo získat podporu pro projekt rozšíření Linky důvěry mládeže na malou krizovou jednotku. V této chvíli se k individuální krizové pomoci připojila i rodinná a skupinová terapie, kterou zajišťoval PhDr. Zdeněk Rieger.
Zuzana Havrdrová i Zdeněk Rieger byli svou prací zaujatí a velmi naléhavě si uvědomovali potřebu specifické služby pro lidi v akutní psychické krizi. Doba po listopadu 1989 přinesla další možnosti. Zuzana Havrdová podnikla služební cestu do holandských krizových center RIAGG a nadšená přivezla nové zkušenosti na kliniku. Spolu se Zdeňkem Riegrem začali vytvářet koncepci podobného zařízení pro Prahu. Poté následovala série dlouhých a náročných jednání.
Důležitou roli v této chvíli sehrál ředitel Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy MUDr. Pavel Getlík, který přišel s tím, že záchranka převezme nově navrhované zařízení pod svá křídla, a tak urychlí jeho vznik, čímž došlo k navázání vzájemné spolupráce. V této chvíli pomohl také radní Prahy 3 Zdeněk Šimanovský a hlavně tehdejší trojkový starosta Michal Bors. Z významných otců zakladatelů bychom neměli zapomenout ani na Mgr. Michala Vančuru, PhDr.Milana Kinkoru, Danielu Knappovou, Janu Kubů, Yvonnu Luckou a Hanu Vyhnálkovou.
RIAPS tedy vznikl v roce 1991. Hlavním důvodem byla potřeba zajistit okamžitou psychosociální pomoc pro obyvatele hlavního města, která by odpovídala standardu péče v západních zemích.
„Do projektu jsem vstoupil krátce po jeho ideovém vzniku. Jako mladého sekundáře v Bohnicích mě tehdy oslovil doktor Martin Jarolímek, jestli bych nechtěl zkusit spoluzaložit krizové centrum v rámci RIAPSu,“ vzpomíná MUDr. Richard Zajíc na začátky svého působení v RIPASu a pokračuje: „Měl jsem na starosti vytvoření krizového oddělení. V praxi to znamenalo zajistit, vedle již existující Linky důvěry, také služby lůžkového oddělení a dále nonstop psychiatricko-psychologickou službu.
Součástí byla také výjezdová služba, která byla zprostředkovaná díky spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou hlavního města Prahy, takže jsme první roky vyjížděli za pacienty přímo do terénu.“ Projekt krizového centra v rámci RIAPSu byl v mnoha ohledech zcela unikátní. „Jednalo se především o poskytování nepřetržité první pomoci pro lidi v akutní psychické nouzi a možnost výjezdů za pacienty ve spolupráci s pražskou záchrankou. V počátcích bylo jedinečné také to, že na krizovou část navazovala další tři oddělení, z nichž jedno dělalo rodinnou terapii, druhé bylo zaměřeno na rodiny, kde byly děti i dospívající, a třetí pracovalo s psychosomatickou problematikou. Když klient prošel krizovým centrem, tak mohl získat dost účinnou sadu péče,“ přemýšlí MUDr. Zajíc a dodává: „Zajímavé také bylo, že se tam sešli lidé, kteří měli zkušenosti z odlišných oborů, a vznikl tak originální tým, který disponoval různými pohledy na danou problematiku.“
Příspěvková organizace pod křídly Magistrátu
Zkratka RIAPS znamená Regionální Institut Akutních Psychosociálních Služeb. Od svého vzniku působí krizové centrum v objektu v Chelčického ulici 39, který je pronajímán od Prahy 3. Původně tu byly jesle. Zřizovatelem byl vždy Magistrát hlavního města Prahy, jen se měnily příspěvkové organizace, pod něž RIAPS spadal. Nejprve tedy patřil pod Zdravotnickou záchrannou službu hlavního města Prahy, poté pod Studentský ústav hlavního města Prahy. Když bylo v roce 1999 založeno Městské centrum sociálních služeb, k němuž přísluší například manželské poradny, byl pod centrum zařazen také RIAPS. Před čtyřmi lety byla příspěvková organizace přejmenována na Centrum sociálních služeb Praha. V rámci velmi širokého spektra, které Centrum sociálních služeb poskytuje, je RIAPS aktuálně jedním z mála nízkoprahových zdravotnických zařízení svého druhu u nás. Na konci září letošního roku se konaly oslavy dvacetileté existence krizového centra.
Pro veřejnost byl připraven pestrý odborný program. Nejprve se jednalo o semináře na téma Krize a krizová intervence a Deprese, úzkost a jiné psychické poruchy, jež byly určeny pro laickou veřejnost. Program byl doplněn také o zážitkový seminář na lůžkovém oddělení, kde si mohli zájemci vyzkoušet, jak vypadá základní terapeutický program v podobě relaxace a jednoduché psychoterapeutické techniky ve skupině. Vše pak vyvrcholilo tiskovou konferencí za přítomnosti bývalých i současných pracovníků RIAPSu.
Lidé z Krizového centra RIAPS
Personál krizového centra je tvořen psychiatry, psychology, zdravotními sestrami a sociálními pracovníky. Celkem v krizovém centru pracuje tým asi 20 stálých zaměstnanců, který je doplněn o externisty z řad lékařů. Čtyřiadvacetihodinová pohotovostní služba je nepřetržitě zajišťována psychiatrem a zdravotní sestrou. Ve všedních dnech od 8 do 16 hodin také psychologem.
Poskytovaná péče
V současné době v Praze existují pouze dvě krizová centra, která slouží i mimopražským klientům, nachází se v psychiatrické léčebně v Bohnicích, a potom právě v RIAPSu. Jsou určena pro klienty starší 18 let. „Zpočátku jsme se sami učili, jaký typ klientely do krizových center patří. Základy krizové intervence jsme vytvářeli trochu za pochodu a nyní v ní školíme odborníky, kteří pracují v pomáhajících profesích,“ sděluje sympatický doktor Zajíc a navazuje: „Krizová intervence, tedy hlavní používaná léčebná metoda v RIAPSu, je specifický přístup k člověku, který se nachází v psychické krizi. Člověk v takové krizi nemusí být zdaleka duševně nemocný. Do krize se může dostat každý, v psychické tísni se jednou až dvakrát za život ocitne prakticky každý z nás. Krizová intervence je souhrn kroků, které intervent dělá a zasahuje jimi do psychické i sociální oblasti. Snaží se zabránit tomu, aby nedošlo k dalšímu prohloubení psychických problémů a dezintegraci osobnosti a jejího běžného fungování. Jde tedy o to, vrátit jedince přinejmenším do takové roviny fungování ve vztazích, práci a zájmech, v níž se nacházel před krizí. K tomu se používají léky, psychoterapeutická podpora nebo sociální podpora. Jedná se o krátkodobou intervenci v řádu dnů, maximálně několika týdnů. Tato metoda má několik rovin. Práce s pacientem je v ní velmi zhuštěná a klientům se věnujete i několik hodin denně, a to buď v rámci ambulance, nebo přímo v lůžkové části.“
RIAPS je nízkoprahovým centrem, což umožňuje, aby zde klienti mohli vyhledat péči okamžitě, bez nutnosti předchozího doporučení jiným odborníkem. „Nízkoprahovost krizového centra spočívá v tom, že sem může přijít kdykoliv a kdokoliv, bez jakéhokoliv doporučení. Tento model nebylo úplně snadné udržet, protože tam začali chodit lidé, kteří měli tendence službu zneužívat,“ rekapituluje známý pražský psychiatr a dodává: „Zakládali jsme si také na tom, že prostředí je zcela nestigmatizující, nepsychiatrické, chodili jsme tam civilně oblečení, aby se odstranila bariéra bílého pláště. Důležitá byla také myšlenka, že pacienta krizí provázíme a jsme mu nápomocni při jejím překonávání. Krizi jsme pojímali jako ‚příležitost‘ ke změně v dosavadním životě.“ 
Krizové centrum RIAPS má dvě části, ambulantní a lůžkovou. Ambulance nabízí, mimo pohotovostní služby, také možnost objednat se ve všední dny na konkrétní čas k psychiatrovi, psychologovi nebo sociální pracovnici. Tato služba je klienty často využívána. Důvodem je kratší objednací doba v porovnání s běžnou ambulancí psychologa či psychiatra. Konzultace obvykle trvá 50 minut. Dle potřeby je její délka v individuálních případech či po dohodě s klientem upravována. 
To platí zejména v těch situacích, kdy je poskytována intervence lidem, kteří se dostanou do péče v důsledku akutní stresové reakce v návaznosti na traumatizující životní událost. „Nejtěžší na té práci bylo, že jsme museli být nepřetržitě připraveni na příchod člověka v opravdu závažném stavu. Práce s lidmi v krizi je emočně mnohem náročnější než v běžné psychiatrické ambulanci. Člověk byl vystavený silnějšímu emočnímu vypětí plynoucímu z kontaktu s klienty v krizi, které se na vás také určitým způsobem přenáší,“ míní MUDr. Richard Zajíc, který v RIAPSu působil do roku 1997.
Lůžková část krizového centra nabízí možnost až pětidenní hospitalizace. Tato doba se ukazuje pro velkou část klientů přicházejících v důsledku psychické krize jako dostačující k základní stabilizaci jejich psychického stavu. K dispozici je osm lůžek rozdělených ve čtyřech dvoulůžkových pokojích. Dalším odborným programem, které nabízí lůžková část krizového centra, je možnost docházení do denního stacionáře, a to v délce až deseti dnů. V obou případech se klienti účastní intenzivního terapeutického programu, který zahrnuje setkání všech klientů na ranní komunitě, dopolední relaxaci, dopolední skupinovou psychoterapii, a v odpoledních hodinách pak individuální rozhovor s lékařem či psycholožkou lůžkového oddělení. Hospitalizovaní klienti pak mají navíc večerní skupinu a relaxační cvičení.
Kontakty:
Centrum sociálních služeb Praha
Krizové centrum RIAPS
Chelčického 39, Praha 3
Tel.: 222 586 768 (8.00–16.00),
222 582 151 (16.00–8.00)
E-mail:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps
ROZHOVOR
Mgr. Tomáš Holcner
vedoucí pracoviště RIAPSu
Jak jste se dostal k práci psychologa?
Ne přímo. Vystudoval jsem původně střední školu technického směru. K rozhodnutí studovat psychologii u mě došlo až poději. Můj zájem o tento vědní obor se rozvíjel spíše pozvolna, s tím, jak jsem se dostával nejprve k populární a poté odbornější psychologické literatuře.
Co vás na této profesi nejvíce baví?
V RIAPSu pracuji přes čtyři roky, předtím jsem působil v Psychiatrické léčebně Kosmonosy. Za tu dobu se má motivace nezměnila. Mohu pracovat s lidmi a být jim nápomocen při řešení životních těžkostí.
Věnujete nebo jste se věnoval pouze dospělým nebo i dětem?
Jak psychiatrická léčebna Kosmonosy, tak i Krizové centrum RIAPS, jsou zaměřeny pouze na dospělou klientelu. S odbornou psychologickou prací s dětmi tedy nemám téměř žádné zkušenosti, nepočítám-li nezbytnou praxi v rámci dosaženého vzdělání v klinické oblasti.
Kdo jsou nejčastější klienti krizového centra?
Není úplně lehké jednoznačně vymezit nejčastější klienty krizového centra. Jedná se o lidi napříč společenským spektrem, v mnoha případech vysokoškoláky, stejně tak k nám přicházejí lidé se středním vzděláním, vyučení, ale i ti se základním vzděláním. Neexistuje žádná specifická část populace, která by byla v rámci krizového centra významně častěji zastoupena než jiná. Vychází to i ze samotné definice krize a problematiky, které se věnujeme. V jistém ohledu je krize přirozenou součástí každého lidského života. Tuto definici splňují zejména takzvané vývojové krize, které souvisí s přirozeným během lidského života a jsou spojeny s nutností přizpůsobit se novým životním úkolům a rolím.
Typicky se jedná o nástup do prvního zaměstnání, svatba, narození prvního dítěte, odchod do důchodu a mnohé další situace. Odlišným typem krize jsou takzvané krize situační, které jsou na rozdíl od těch vývojových, obvykle náhlé a nečekané. Podle intenzity spadají buď mezi takzvané „běžné situace“ či ty, které bývají pro svou neobvyklou intenzitu a sílu nazývány jako traumatické. Mezi ně patří třeba ozbrojené přepadení, znásilnění nebo vážná dopravní nehoda. V těchto případech se stává vhodnost odborné pomoci spíše nutností, než že by je jedinec mohl zvládnout sám. Jedná se o události, které se nemusejí vyhnout nikomu z nás.
Kolik klientů k vám denně dochází?
Obvykle pracuji s pěti klienty denně.
A v rámci celého centra?
V rámci celého centra se jedná asi o sedm až osm tisíc ošetření ročně.
Dalo by se říct, že nárůst klientů krizového centra nějakým způsobem souvisí s ročním obdobím? Přibývá klientů na podzim?
Určitým způsobem ano. V období prázdnin máme klientů obvykle o něco méně, což může souviset i s faktem, že si v tomto období vybírá hodně lidí dovolenou a čas tráví mimo město. Na podzim máme zase o něco více klientů. Je to roční období, které je díky změně počasí pro mnoho lidí náročnější.
Jaké jsou vaše největší profesní úspěchy?
Spíše bych odpověděl tak, kdy mám ze své práce radost. A tu cítím vždy, když vidím zlepšení u klientů, kteří původně přicházeli v náročné životní situaci, kterou se jim díky intervenci daří lépe zvládat. Pokud mám pocit, že jsem k tomu mohl přispět, považuji to za úspěch.
Text: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
