Když jsme se začali zabývat aktivitami mediálně nepřehlédnutelného občanského 
sdružení Žižkov (nejen) sobě, vypadalo vše docela jednoduše. Několik stovek občanů Prahy 3 nesouhlasilo s výší ceny, za níž si mohli od městské části koupit byty do osobního vlastnictví. A tak tito lidé spojili své síly, založili občanské sdružení a začali na vedení žižkovské radnice vyvíjet tlak, aby jim ceny snížila. Snaha některých občanů Prahy 3 o vyšší slevu se ovšem brzy proměnila ve válku s radnicí. Válku, v níž nejde jen o cenu privatizovaných bytů, ale dost možná také o budoucí vliv a rozložení politických sil na žižkovské radnici. Ale kdoví. Vyznat se v cílech sdružení Žižkov (nejen) sobě není pro člověka z vnějšku vůbec jednoduché.
Je sdružení Žižkov (nejen) sobě otevřenou občanskou platformou? Položili jsme zástupcům sdružení několik srozumitelných a konkrétních otázek. Kromě impulsů, vedoucích k založení sdružení, či aktuálního počtu jeho členů, nás zajímalo, v čem sdružení spatřuje kriminální jednání radnice. Sdružení totiž veřejně hovoří o zastupitelích, kteří si pletou službu občanům s kapitalistickým podnikáním, kde jediným kritériem je nejvyšší možná míra zisku, často přímo do vlastní kapsy, přičemž dodává: A to je v rozporu s našimi platnými zákony, to je trestná kriminální činnost nejvyšší společenské nebezpečnosti. Chtěli jsme také vědět, zda se lidé z občanského sdružení Žižkov (nejen) sobě někdy setkali s korupcí ze strany úředníků zaměstnaných na žižkovské radnici nebo jestli s nimi mluvčí Prahy 3 Sotona komunikuje, případně jejich dotazy ignoruje. Náš zájem vycházel přímo z cílů sdružení, kde se píše: Budeme sledovat situaci v oblasti komunální bytové politiky a upozorňovat na všechny druhy bezpráví proti občanům a s tím související trestnou činnost, zejména pokud k ní dochází v organizačních složkách veřejné správy a aktivně bojovat proti těmto jevům všemi zákonnými prostředky. 
Nechtěli jsme logicky spoléhat pouze na to, co lze vyčíst z Radničních novin Prahy 3 či z oficiálního webu radnice.
Očekávali jsme srozumitelné a věcné odpovědi, které budeme moci konfrontovat s názory a postoji současného vedení žižkovské radnice. Téměř po měsíci opakovaných telefonických i e-mailových urgencích nám napsal jeden z jednatelů sdružení JUDr. Jiří Lev, že si sice našeho zájmu váží, ale nebývá prý zvykem, aby je někdo takto přímo oslovil (rozumějte e-mailem). Namísto odpovědí na naše otázky začal k našemu údivu mlžit.
Psal o jakési potřebě vzájemného bližšího poznání a nepřímo pokládal otázky nám. Občany bude podle doktora Lva jistě zajímat, z jakých zdrojů a kým je naše periodikum financováno. Prý má obavy z toho, aby z našich listů nevyrostl „mladší bratříček“ jimi blíže nespecifikovaného, zato dosti nenáviděného, periodika. Jeho odpověď jakoby vystihovala jednání celého sdružení, které jsme pocítili na vlastní kůži. A to podezíravost, neochotu standardně jednat a nemalou míru podivnosti. Ale proč? Řídili jsme se nakonec radou JUDr. Lva, který nám mimo jiné odepsal, že mnohé o sdružení Žižkov (nejen) sobě je na jejich webu, který je veřejný a tudíž to základní pro náš článek už vlastně máme. A měl pravdu.
Vzniku sdružení Žižkov (nejen) sobě předcházela petice nájemníků 
čtyř domů v ulici Pod Lipami „za spravedlivou IV. fázi privatizace bytového fondu na Praze 3“ z 23. října 2008. Platit za vlastnictví jednoho metru čtverečního v panelovém domě částku v rozmezí 22 až 27 tisíc korun pro ně bylo příliš mnoho a radnicí Prahy 3 nabízená sleva ve výši 20 procent se jevila jako nedostačující. Časté tvrzení, že cena privatizovaných bytů je srovnatelná s komerční, ovšem není pravdivé. Stačí se podívat do volně dostupných nabídek realitních kanceláří a záhy zjistíte, že jeden metr čtvereční je v lokalitách srovnatelných či dokonce identických s těmi, kde právě probíhá privatizace, stojí po odečtení provize v průměru 40.000 Kč.
Nájemníci přesto požadovali po radnici Prahy 3 snížení nabídkové ceny na 10 až 15 tisíc korun za privatizovaný metr. O měsíc později se ovšem objevila další petice. Téměř stejná a přece jiná. Její signatáři v ní požadovali snížení nabídkové ceny na 4400 Kč za metr čtvereční podlahové plochy bytu. Získat stometrový byt v jedné z nejperspektivnějších městských částí za 440.000 Kč je bezpochyby snem každého z nás. Požadavek vzešel z dílny petičního výboru, který se složením od prvního drobně lišil. Jak jsme měli možnost vidět, některé podpisové archy byly naprosto stejné jako u první petice, včetně pořadí jmen petentů a detailů, které rozpozná i oko laika. S jedinou výjimkou, kterou je podpis Jiřího Válka na každé archové straně. Podpis muže, který je dnes – společně s jedním z opozičních zastupitelů Městské části Prahy 3 – nejviditelnější postavou občanského sdružení Žižkov (nejen) sobě.
Každopádně požadavek na snížení ceny za privatizovaný metr čtvereční na 4400 Kč nejspíše pohřbil cestu k dohodě s vedením Městské části Praha 3 na jakékoli další slevě.
Když žižkovská radnice požadavek na slevu razantně odmítla, rozhodli se 
členové petičního výboru a aktivisté vyhlásit boj vedení městské části. V lednu minulého roku bylo Jiřím Válkem, Matějem Stropnickým, Jindřichem Vančátem, Jiřím Lvem a Bohuslavou Kočvarovou založeno občanské sdružení Žižkov (nejen) sobě. Zakladateli jsou podle stanov sdružení občané MČ Praha 3, nájemníci obecních bytových domů, které jsou a budou zařazovány do IV. etapy privatizace bytového fondu a kteří mají o privatizované byty zájem a procesu privatizace se chtějí právoplatně zúčastnit.
"Získat stometrový byt v jedné z nejperspektivnějších městských částí za 440.000 Kč
je bezpochyby snem každého z nás."
Mediální tvář sdružení z radniční opozice přitom podle našich informací bydlí v pronajatém bytě, který má soukromého vlastníka. Zakladatelé sdružení jsou vůbec zajímaví lidé.
Míru jejich odhodlání vytrvat a vybojovat si „spravedlivé ceny“ 
nejlépe ilustruje příklad JUDr. Jiřího Lva.
Původní aktivista z ulice Pod Lipami, zakladatel a jednatel sdružení, neváhal využít radniční slevy 20 procent a byt si koupil. Stejně se zachoval i další zakladatel sdružení Jindřich Vančát, který také požadoval „spravedlivou privatizaci“ a snížení ceny za privatizovaný metr čtvereční na 4400 Kč.
Rozhodně nejsou sami. Z volně dostupných informačních zdrojů lze vyčíst, že ve IV. privatizační vlně je občanům Prahy 3 nabízeno ke koupi celkem 1003 bytových jednotek.
Zájem o koupi bytu projevili do 2 měsíců od obdržení nabídky lidé z 820 bytů, přičemž s nimi bylo zatím podepsáno 628 kupních smluv. Jestliže jsou podmínky IV. vlny privatizace deprimující, nespravedlivé či dokonce likvidační, proč lidé nabízené byty kupují?
Sdružení Žižkov (nejen) sobě též tvrdí, že je Městská část Praha 3 dlouhodobě a cíleně organizována svými kmotry na mafiánském principu.
Údajně není třeba nic zastírat, jsou toho plné sdělovací prostředky – podvody, lži a krádeže za bílého dne, bezuzdné pseudo-podnikání na finančním polštáři veřejné správy za peníze nás občanů – daňových poplatníků. Válek sice odkazuje na média nebo se jejich pomoci dovolává, ale jedním dechem dodává, že tu máme „mediokracii“, která není podle něj ničím jiným, než vládou médií na principu byznysu podle pravidla „kdo platí, ten jede“. Přičemž lamentuje nad tragickým obrazem doby, kdy profesionální čest a morálku nemilosrdně drtí peníze. V závěru jednoho z dopisů adresovaných starostce Prahy 3 Kozumplíkové píše Jiří Válek následující: Dokonce jsou slyšet také názory občanů, že bychom Vám měli být svým způsobem vděčni, neboť za Vašeho vedení se Žižkov opět lidsky spojuje, naposledy držel takto pohromadě v době okupace. A to, cituji: díky aroganci, korupci a odpornému chování vůči občanům Žižkova. Bystřejší čtenář postřehne jistou zmatenost v těchto tvrzeních.
Ovšem nejen tu, což potvrzuje i citace z Válkova projevu, předneseného téměř před rokem na demonstraci sdružení: V minulém roce byly široce publikovány teorie magických osmiček: 18, 38, 48, 68. Je to sice hezké, ale já věřím na dvacítku, nejen proto, že doručovací adresa Občanského sdružení Žižkov (nejen) sobě je P. O. BOX, nebo chcete-li schránka č. 20, PSČ 130 11, Praha 3, ale ve 20letých intervalech se u nás ve společnosti hromadila vnitřní pnutí, která byla řešena v ulicích: 1948, 1968, 1988-89, 2008-9. Na Jiřího Válka lze také pohlížet jako na oběť. Jeho přesvědčení o existenci „různobarevných totalit“ se může hodit nemalému počtu lidí k prosazení jejich individuálních či dokonce stranických cílů. 
Snaha o snížení ceny za privatizované metry čtvereční je snad srozumitelná. Méně srozumitelné jsou ale mnohé další texty z dílny sdružení Žižkov (nejen) sobě, které s bytovou politikou na Praze 3 nesouvisejí.
Pokud ano, pak je škoda, že nám to členové sdružení nebyli ochotni vysvětlit. V jednom ze svých článků například uvádějí: V rozporu s ideály demokracie nehájí v řadě případů zastupitelské sbory zájmy občanů, kteří je volili, ale zneužívají své funkce k svému prospěchu a obohacení, což potvrdila i Kubiceho zpráva o prorůstání organizovaného zločinu do veřejné správy.
Jakou má Kubiceho zpráva návaznost na IV. etapu privatizace opravdu netušíme. Podobně jako nám zůstává skrytý význam následujícího sdělení: 25. listopadu 2009 jsme si připomněli 20. výročí masového shromáždění 800 tisíc rozhněvaných občanů v Praze na Letné, kteří zvonili klíči a pak se dali lacině oklamat falešnými sliby a následně se jako DIKOVÉ, tj. držitelé investičních kuponů, nechali oloupit tzv. kuponovou privatizací, ze které zbohatlo 500 vyvolených rodin na jejich úkor, aby u nás mohla vzniknout tak potřebná třída milionářů a miliardářů. Pokorně museli ze svých daní zaplatit náklady a ztráty, které vznikly v roce 1992 protizákonným rozbitím Československa. Tiše a téměř nepozorovaně byli oloupeni v rámci bezpočetných kauz „tunelování“ státních podniků a bank. Nenechte se mýlit, jde o text, jehož prostřednictvím zve sdružení Žižkov (nejen) sobě občany k účasti na „protestní demonstraci“ před zahájením jednání Zastupitelstva Městské části Praha 3.
"Kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce."
Do této chvíle jsme nepochopili, co vlastně sdružení Žižkov (nejen) svými těžko přehlédnutelnými aktivitami ve skutečnosti sleduje. Možná nám k pochopení pomůže osobní setkání se členy sdružení, o které budeme usilovat. Zatím se bohužel musíme opírat o jejich rozporuplná tvrzení, v nichž je možné nalézt nejednu konspirační teorii. Kvůli špatné čitelnosti a roztříštěnosti cílů nelze vysledovat více, než že jde o sdružení lidí silně nespokojených se svou vlastní životní situací, kterou veřejně „prodávají“ jako situaci, v níž se nachází celá naše společnost.
I když je možná vše jinak. Každopádně recepty (byť převzaté) na nápravu stávající situace (jaké přesně?) z dílny sdružení Žižkov (nejen) sobě vzbuzují přinejmenším obavy. Ostatně posuďte sami: Podle Platona je schopnost studu a spravedlnosti nezbytnou podmínkou života v obci. Sám Zeus dal lidem zákon: Kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce., píše se na webu sdružení.
Jistě, jde „jen“ o metaforu. I přesto z ní mrazí v zádech.
