Na červnovém jednání Zastupitelstva se často dávala do protikladu podpora fotbalového klubu Viktoria Žižkov a nechuť koaličních zastupitelů přispět půlmilionem na roční chod jedné třídy v detašovaném pracovišti Základní školy Chelčického, která se musela kvůli nedostatku žáků sloučit s třídou v jiné budově téhož vzdělávacího zařízení. Věcné argumenty místostarosty Prahy 3 pro školství Mgr. Jiřího Matuška (ODS) zanikaly v hlučných exhibicích některých zastupitelů, kteří o praktickém fungování základního školství vědí bohužel jen velmi málo.
Zajímavé je, že za situaci ohledně slučování tříd, kterou nám v rozhovoru přiblížil místostarosta Matušek, a o níž pro nás píše i jedna z maminek dětí, jež školu navštěvují, byl viněn především ředitel Základní školy Chelčického. Ředitel má podle Matejě Stropnického (ŽnS) nedostatečné manažerské schopnosti a Michal Kucián (ČSSD), i když vyzýval k dohodě a slušnému jednání, podle svých slov neslyšel na ředitele v poslední době nic hezkého. Jenomže PhDr. Ostap, stojící v čele ZŠ Chelčického, může iritovat svým mládím a na školní poměry nekonvenčním vzhledem i postoji. Každopádně nejde o neschopného podivína, který se ocitl jaksi omylem ve své funkci. Chyba je pravděpodobně jinde. Současný školský systém ukládá ředitelům základních škol, kde je situace naprosto odlišná od škol středních, starost o organizaci výuky, práci na rozvoji výukového programu, průběžné vyhodnocování efektivity vzdělávání, zajišťování odpovídajícího vzdělávání pro děti s hendikepy a mimoškolní aktivity svých žáků, ale i náročnou práci se svěřenými financemi a mnoho dalších povinností. Potud je snad vše v pořádku, odhlédneme-li od špatného platového ohodnocení ředitelů, což se ale bohužel týká celé pedagogické obce. Zapomínáme na skutečnost, že ředitelé jsou doslova zavaleni administrativou a organizačními záležitostmi, bez možnosti mít k ruce kvalitní administrativní sílu, a přitom by se měli starat ještě o vnější komunikaci. Školu je totiž třeba co nejlépe propagovat směrem k rodičům i médiím, protože zanikla spádovost a s ní vyvstala nová potřeba vytvářet v konkurenčním prostředí školskému zařízení kvalitní prezentaci.
Kromě toho musí ředitel komunikovat i s rodiči, a to netřeba zmiňovat, že mnozí ředitelé ještě navíc učí děti. Dobrý manažer stojící v čele základní školy by měl nadto umět zajistit i finance ze sponzorských darů. Jistě, některým se to plně daří, ale za jakou cenu, a především po jak dlouhé době?
Připomeňme fakt, že ředitel Ostap je ve své funkci zhruba rok. I proto by stálo za to, aby mu opozice dala čas, než na jeho adresu vyřkne nějaký definitivní soud. Čas na to, aby dokázal, že umí či naopak neumí být schopným manažerem. Stejně jako by místní koalice měla chápat postoje rodičů, kteří chtěli pro své děti zachovat jednu třídu. A pochopení by měli mít koaliční zastupitelé též pro autory a signatáře petice, kteří se proti slučování postavili. A to, že Žerotínovu dodnes mnozí vnímají stále jako samostatnou základní školu, kterou nazývají v rámci jedné tradiční hry Královstvím, je také pochopitelné.
Aby se k sobě obě pracoviště více přiblížily a propojily, musí ředitel Ostap urazit ještě velký kus cesty. Fakt, že ze sloučení tří tříd do dvou přerostlo v kauzu, ukazuje ponejvíce na to, jak snadno lze s city rodičů manipulovat nebo je naopak zranit.
Otevřené dveře u Mgr. Jiřího Matuška, místostarosty MČ Praha 3
Jak byste popsal základní problém v Žerotínově, který by nám umožnil pochopit vznik následných konfliktů, nepřeslechnutelných na posledním jednání Zastupitelstva městské části Praha 3, ale i později v médiích?
Než jsem byl v roce 2006 zvolen zástupcem starosty naší městské části, byl jsem, coby zastupitel, členem školské rady při ZŠ Žerotínova. Základní problém se jmenuje malý počet dětí. Potýkaly a potýkají se s ním všechny školy. Některé méně a jiné více. Městská část Praha 3 proto v roce 2007 optimalizovala síť základních škol. Jedním z tehdejších kroků bylo sloučení základních škol Žerotínova a Chelčického do jednoho právního subjektu, který od té doby nese název ZŠ aMŠ Chelčického. V budově sídlící v ulici Žerotínova vzniklo detašované pracoviště s prvním stupněm základní a třemi třídami mateřské školy. A jak se zdá, dodnes někteří bohužel nechtějí přijmout skutečnost, že Základní škola Žerotínova neexistuje, neboť ji nahradil nový subjekt, který má v ulici Žerotínova detašované pracoviště.
Co konkrétně kauzu rozpoutalo?
Počet žáků ve čtvrté třídě ze zmíněného detašovaného pracoviště Žerotínova klesl na šestnáct. V hlavní budově Základní školy v ulici Chelčického byly dvě čtvrté třídy také po šestnácti dětech. Z jedné třídy se však tři školáci stěhují, a tak by měla třída žáků třináct. Jelikož se od páté třídy ve výuce začínají střídat pedagogové, oproti první až čtvrté třídě, kde výuku obstarává jeden učitel, přistoupil ředitel Chelčického k jedinému možnému efektivnímu řešení v podobě sloučení pětačtyřiceti žáků do dvou tříd (po cca pětadvaceti žácích), které jsou umístěny v budově školy Chelčického. Tyto počty žáků mimochodem odpovídají i počtu žáků ve třídě, na níž jsou počítány mzdové normativy ministerstva školství, nicméně sloučení rozpoutalo konflikt. Emoce rodičů chápu a vnímám jako přirozenou reakci na situaci, která u nás ještě není úplně zažitá. Nicméně do budovy Chelčického budou děti přecházet společně se svou třídní učitelkou, což je pro ně nesporná výhoda.
Je podle vás zánik diskutované čtvrté třídy signálem postupného utlumování činnosti prvního stupně v Žerotínově?
Ne, rozhodně není. V rezortu školství se pohybuji celou svou profesní kariéru, ať už jako pedagog, zaměstnanec několika úřadů či politik. A mohu zcela zodpovědně říci, že oblast školství je vlastně nikdy nekončící diskuzí, ale také světem střetů mezi pedagogy na straně jedné, kteří mají své představy, co by mohli ve výuce zlepšit, a ekonomy na straně druhé, kteří se logicky ptají, kdo a z čeho to všechno zaplatí. V poslední době, a je to dobře, se do těchto diskuzí o fungování škol zapojují i rodiče. Byť u nich hrají logicky vetší roli emoce, protože případné problémy vnímají skrze své děti. Rozumím tomu nejen jako bývalý pedagog, ale i jako rodič. I proto jsem otevřený jakékoli kultivované diskuzi.
Tu jste ovšem v souvislosti s Žerotínkou nezažil. Je to tak?
To není docela pravda. Celá kauza je v podstatě umělá, protože když počty dětí klesají, tak se automaticky redukuje síť škol nebo jejich kapacita, což je podle mých osobních zkušeností běžné ve většině zemí Evropské unie. Když naopak počet dětí narůstá, nové školy se prostě otevírají. Pro vaši informaci, v Praze 3 nyní pomalu počet dětí narůstá. Na příští školní rok jsme zapsali do prvních tříd námi zřizovaných základních škol o tři třídy dětí více než v minulosti. Konkrétně na detašovaném pracovišti v ulici Žerotínova při Základní a mateřské škole Chelčického, je zapsáno jedenadvacet dětí. Na dění okolo zmiňovaného slučování tříd, navíc v rámci jedné školy, je těžko akceptovatelné jen jedno. Dochází de facto ke zneužívání rodičů některými místními populistickými politiky, kteří rodičům slibují nemožné, a snaží se tak získat neférovým způsobem politické body.
Jakou újmu může způsobit dětem z Žerotínovy přechod do budovy ZŠ Chelčického?
Děti jsou v některých věcech mnohem adaptabilnější, než si my, dospělí, myslíme. Mnohdy je sami traumatizujeme více tím, že je vtahujeme do záležitostí, na nichž bychom se měli být schopni domluvit. A domluva znamená i akceptování a respektování logických argumentů. Sami si vzpomeňme, že jsme různé přesuny či subjektivně nepříjemné změny zažili během vlastní školní docházky několikrát. Život je prostě o změnách a právě na ně bychom děti měli připravovat od jejich útlého věku, což samozřejmě neznamená, že budou každý rok měnit místo výuky a pedagogy. Narážím na úskalí spojená s výchovou dětí ve skleníkovém prostředí. Podporu a oporu dětem ano, ale rozhodně ne umetání cestiček, aby to měly na chvíli zdánlivě jednoduché a bezproblémové, protože tím jim můžeme dospívání a další život nepěkně zkomplikovat. Nemoralizuji, mluvím pouze z vlastní zkušenosti pedagoga a rodiče. A je třeba také říci, že i v běžném životě nenacházíte ideální řešení vyhovující všem.
S jakou veřejně vyřčenou největší nepravdou jste se setkal v souvislosti s celou kauzou?
Nejvíc mi bylo smutno a líto vynaložené energie a času poté, kdy jeden tatínek, který se mnou diskutoval i během tříhodinového setkání ve škole samotné, kde slyšel nejen z mé strany všechny argumenty a pozadí složitosti financování vzdělávacího procesu, na jednání Zastupitelstva k danému problému řekl: „Pracovali jsme s několika hypotézami. Že se uvažuje o pronájmu prostor jinému školskému subjektu, například Univerzitě Komenského, že budova bude prodána… a že s rozumnou dávkou pravděpodobnosti vím, že pravým důvodem úmyslného torpedování další školní výuky na prvním stupni v Žerotínově je významné rozšíření kapacity školky. Je to postaveno tak – uvolněte nám staveniště“. Druhou nepravdu a doslova matení veřejnosti jsem zaslechl den po Zastupitelstvu v ranních zprávách jednoho pražského rádia. Podle odvysílané zprávy „Základní škola Žerotínova v příštím školním roce s největší pravděpodobností neotevře pátou třídu a děti budou muset přejít na jinou školu, na Základní školu Chelčického.“ Přitom Základní škola Žerotínova už čtyři roky neexistuje, jak jsem zmiňoval v úvodu. Co k tomu více dodat?
Mgr. Jiří Matušek
se narodil v roce 1960 v Karviné. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ostravě (aprobace matematika a základy techniky) a Liberálně-konzervativní akademii CEVRO v Praze. Po šestileté pedagogické praxi na střední škole nastoupil v roce 1992 do státní správy jako zástupce ředitele školského úřadu. Od té doby zastával různé pozice ve státní správě i samosprávě (Ministerstvo školství ČR, Magistrát hl. města Prahy, Úřad vlády ČR). V roce 2006 byl zvolen zástupcem starosty městské části Praha 3. V tomto volebním období je místostarostou, který má ve své gesci oblast školství, volný čas dětí a mládeže, sport, nebo drogovou prevenci. Je spoluautorem několika odborných publikací.
ZŠ Chelčického
V hlavní budově v Chelčického ulici jsou umístěny 1. až 9. třídy. Vedle běžných tříd, se všeobecným zaměřením, jsou na prvním stupni i specializované mikrotřídy, ve kterých je věnována nadstandardní komplexní péče žákům s vývojovými poruchami učení. Každému žáku je věnována individuální péče tak, aby se prohlubovaly veškeré možnosti a vlohy jednotlivců, čemuž napomáhá také široká nabídka kroužků či jiných volnočasových aktivit. Od první třídy se také žáci učí anglický jazyk, na druhém stupni pak mají možnost volitelně studovat druhý cizí jazyk. Na druhém stupni se dětem mimo jiné nabízí volitelné předměty (mediální výchova, informatika, různorodé semináře apod.). Na odloučeném pracovišti Žerotínova je umístněna MŠ a třídy prvního stupně. Po ukončení 5. ročníku přecházejí žáci automaticky do budovy v Chelčického ulici.
Marie Michálková nedá na Žerotínku dopustit
„Dcera půjde v září do třetí třídy na Žerotínce. Od začátku její školní docházky jsem se zúčastňovala schůzek občanského sdružení stejného jména, které vzniklo před sloučením této školy se ZŠ Chelčického v roce 2007, jako partner pro jednání s úřady. Vše se nám zdálo idylické, zvláště po zápisu v roce 2010. Zapsáno bylo 32 dětí, a dokonce i nástup nového ředitele jsme uvítali. Minulý pan ředitel už vlastně jen dosluhoval a komunikace s ním byla taková nijaká. Zažádali jsme si o grant na podporu celoročního programu Království Žerotínka, který bude současným sloučením také narušen, na který obec poskytla 10 tisíc korun. Dva měsíce před koncem letošního školního roku přišlo rozhodnutí o přesunu budoucích ,páťáků‘ z Žerotínky do Chelčického, protože v jedné třídě na Chelčického zbylo třináct dětí. Hledali jsme tedy oporu u zřizovatele (městské části Praha 3 – pozn. redakce), aby nám pomohl pana ředitele přesvědčit o smysluplnosti zachování třídy. Na schůzku rodičů s ředitelem jsme v květnu zvali členy Komise pro výchovu a vzdělávání, a také pana radního pro školství Matuška. Ze schůzky bohužel vyplynulo, že nehledáme řešení, ale že obtěžujeme. Pan Matušek opakoval, že pan ředitel může slučovat a přesouvat, že se žádná škola neruší, protože Žerotínka už neexistuje, a že nikdo nikdy neslíbil úplný první stupeň na Žerotínce. Vyzdvihoval kvality pana ředitele, a říkal, že je potřeba šetřit. Pak nám sdělil, že je zvyklý čelit hrstce nespokojených občanů. Poprosili jsme pana ředitele, aby nám předložil čísla, ať víme, jaká částka k zachování třídy chybí. Jeden tatínek se znovu pokusil zdůraznit, že po několika letech našel školu, kterou jeho syn psychicky zvládá a s největší pravděpodobností velkou školu nezvládne. Nic. Chtěli jsme vědět, kolik peněz chybí. Nic. Pak pan ředitel napsal žádost o dotaci ve výši 540 tisíc, ale ta byla Komisí pro výchovu a vzdělávání městské části Praha 3 zamítnuta.
Okolo Žerotínky se šířily velké emoce a fámy.
Začali jsme tedy oslovovat jednotlivé zastupitele. Ozývali se nám většinou pouze opoziční. Pan ředitel vyzval rodiče dětí ze Žerotínky, aby mu podepsali, že v případě přesunu jejich dítě půjde do budovy v Chelčického. A pokud nebude dětí dostatek, nenechá jim třídní. Rodiče se dohodli, že vzhledem ke zklidnění celé situace zachovají kolektiv i učitelku a panu řediteli podepsali prohlášení o přestupu. Náhle jsme se dozvěděli, že to bylo zastupitelům prezentováno jako SOUHLAS se sloučením a přesunem. Kým, nevím.... Paní starostka mi na mail také neodpověděla, ale byla ochotna se bavit telefonicky. Téměř mě nepustila ke slovu, protože jsme to měli prý dávno (?) řešit na Školní radě ZŠ Chelčického (ta je ovšem nefunkční, nemá předsedu, neschází se) a netahat do toho zastupitele, kteří nám nijak nepomohou. Kontaktovala jsem další zastupitele telefonicky. Nakonec si jedna zastupitelka dala tu práci, aby zjistila, že vlastně není jasné, zda jsou nějaké peníze vůbec potřeba. Ale to bylo až na červnovém jednání Zastupitelstva městské části Praha
Ing.Marie Michálková
Text:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
