Domácí spory
V přeplněných žižkovských činžovních domech a rozvětvených rodinách snadno docházelo ke sporům, a to nejen mezi nájemníky a podnájemníky nebo jejich hosty, ale někdy i mezi nájemníky a panem domácím.
Panu domácímu T v Krásově ulici zastřelil v létě 1901 jeho dvě krásné kočky (k velké radosti nájemníků) pan A z Palackého třídy č. p. 587, kterému v zahrádce chytaly ptáky a kazily pěstovanou zeleninu. Pan T ho žaloval, chtěl za jednu kočku 20 K a za druhou 10 K.
Jeho advokát dokazoval, že kočky chytaly německé myši. Pan A však měl od svého domácího povolení zastřelit každou kočku, která by v zahrádce pobíhala.
Protože to svědkové potvrdili, byl pan A žaloby zproštěn a pan T musel zaplatit soudní útraty.
Domácí spory končívaly často ublížením na těle. V českobratrské ulici č. 4 trestal počátkem března 1903 sedmačtyřicetiletý kameník AV synka pro nějaký přestupek. Manželka mu dítě vytrhla, ale pan AV ji chytil za hlavu a ukousl jí horní část pravého ucha. HL to komentovaly takto (r. 46, č. 10): „Na Žižkově ukousl kdosi své ženě ucho. Blázen! Teď ho teprv nebude poslouchat.“
8. července 1902 před 7. hodinou si zase chtěla sedmnáctiletá tovární dělnice RR z č. p. 87 odnést „všechno své“ od své sestry MN, ženy obuvníka v č. p. 668. Do vzniklé hádky zasáhl i její švagr pan PN, který se pokusil děvče vyhodit z bytu zavřenými zasklenými dveřmi.
Děvče se povážlivě pořezalo na pravé ruce a švagra zažalovalo.
Náhlá duševní porucha někdy mohla vést až k rodinné tragédii. Jednačtyřicetiletý dělník JM z Žerotínovy ulice byl 8. června 1903 před půlnocí postižen záchvatem šílenství, při kterém chtěl usmrtit svá tři dítka.
Manželka proto rychle povolala domovníka, šedesátiletého JT, aby zuřivce uchlácholil. Pan JM ho však očekával za dveřmi bytu se sekerou v ruce a zasadil mu tři rány do hlavy, až se domovník svalil k zemi. Přivolané stráži zatarasil zuřící JM cestu stolem a židlemi a policistům hrozil kladivem. Odvážní policisté ho však přemohli, a tak skončil pan JM v ústavu choromyslných.
16. března 1904 dopoledne se zase pohádal jednatřicetiletý soustružnický pomocník FM ve Štítného 33 se svou o tři roky starší ženou.
V hádce vytáhl kapesní nožík a vrazil ho manželce do břicha. čepel pronikla břišní stěnou.
Protože se zdálo, že důvodem činu bylo náhlé šílenství, převezli násilníka do ústavu choromyslných k pozorování.
Podle jedněch prudký a snadno vznětlivý, podle druhých mírný a pracovitý byl jednatřicetiletý truhlářský pomocník AV, bydlící na Komenského náměstí č. p.
Přála si být hospodyní u pána, který by si ji vzal k sobě i s její dceruškou, pětiletou KV.
Pan AV se s ní oženil, ale soud dítě brzy přiřkl nevlastnímu otci, „ježto byla obava, že děvčátko u matky, jež netěšila se dobré pověsti, vezme mravní zkázu“.
Paní BV si totiž našla milého, třiadvacetiletého mladíka, a byla s ním v jiném stavu. V sobotu 19. října 1907 si matka holčičku přivedla do svého bytu v č. p. 691 na rohu Palackého třídy a Veleslavínovy ulice.
Koupila jí dvoje šaty a pěkný čepeček. V pondělí navštívil pan AV svoji ženu v jejím bytě a se slovy „Tak ty mi chceš zkazit dítě!“ na ni dvakrát vystřelil a trefil ji do prsou. Rány byly smrtelné. Vrah pak vyběhl na ulici a křičel „Zatkněte mne, já jsem vrah!“ Po zatčení upadal do bezvědomí a na otázky neodpovídal. Převezli ho tedy do vězeňské nemocnice a odtud se po šesti týdnech dostal do ústavu choromyslných.
Hlavním viníkem domácích sporů byl samozřejmě alkohol, a proto někdy skončily tragicky. V jednopatrové budově za č. p. 504 v Blahoslavově ulici bydlely v roce 1903 dvě rodiny, otce a syna. Alkoholu propadlému šestašedesátiletému bývalému kováři J., který se nuzně živil výrobou bačkor, před devíti týdny zemřela žena. Pan J. si u pojišťovny vyzvedl pojistný obnos a „vesele žil“. Nedbal na domluvy syna, čtyřiatřicetiletého malíře pokojů, který měl tři dítka, patnáctiletou Františku a devítiměsíční dvojčátka. Domluvy obvykle končily hádkou. Při té se už před týdny pokoušel otec bodnout syna zavírákem do břicha, ale probodl mu jen tlusté pracovní kalhoty, zvané „hamburačky“.
Když už otec propil všechny peníze ze životní pojistky své ženy, koupil mu syn dvě nové košile. Když je otec chtěl 11. června 1903 prodat a peníze propít, syn mu košile sebral a uzavřel se ve svém pokojíku. Opilý otec mu však spílal, a tak syn nerozvážně otevřel dveře, ale setkal se jen s otcovým nožem. Rána do levé strany prsou byla smrtelná. Prchajícího vraha chytil dělník z Hrabovky a přivolaní strážníci ho pak spoutali.
Opilství bylo důvodem rodinných i dalších výtržností. V podvečer 8. dubna 1910 se podnapilý osmatřicetiletý nádeník VV vracel do žižkovského bytu. V průjezdu domu namířil flobertovou pistoli na úředního sluhu JS a hrozil mu holí. Sluha mu hůl vytrhl a udeřil s ní nádeníka přes ruku, takže mu pistole vypadla (tu později kdosi ukradl). Nádeník pak došel do bytu a pro změnu ohrožoval vlastní rodinu.
Manželka ale doběhla na strážnici. Po zatčení zjistili, že pan VV zešílel, a tak skončil posléze v ústavu pro choromyslné.
V jiných případech šlo o peníze. Osmašedesátiletý nádeník AD žil už 8 let v nejlepším souladu se svou o deset let mladší manželkou MD v Sedlci. O velikonocích 1903 se dozvěděl, že má žena uspořenu slušnou částku peněz, kterou mu však nechtěla vydat. Manželství se tak zkalilo a po nesvárech se pan AD odstěhoval do Veleslavína a paní MD zase ke svému nemanželskému synovi KD do Riegrovy ul. na Žižkov.
Žena sice panu AD nakonec peníze dala, ale vrátit se k němu už nechtěla. Poté, co vše (až na 4 K) „protrávil“, počkal si pan AD 4. listopadu odpoledne na manželku před žižkovským domem a tam na ni vystřelil z dvouhlavňové brokové pistole. Poranil jí pravou ruku a popálil rukáv jejího živůtku. Hned se sice dal na útěk, ale kočí JH ho chytil a přivedl na policejní strážnici.
Kniha Zdeňka Šestáka „Jak hřešil Žižkov před sto lety“ vyšla v Nakladatelství Academia (www.academia.cz)
