Hledáte-li lékaře, který vám může pomoci a hlavně vás rád vyslechne, najdete ho právě v osobě MUDr. Procházky. Je to profík a Kelt každým coulem. Nehledá jen důsledky vašich potíží, ale i příčiny. Že je podobných lékařů málo? Ano, je.
Pocházíte z jižních Čech, ale na Žižkově žijete již 20 let.
V jižních Čechách jsem se narodil a do Prahy jsme se přestěhovali, když mi bylo 15 let. Takže jsem zde maturoval a absolvoval vysokou školu, ale na vojně jsem byl opět v jižních Čechách. Tehdy jsem tam potkal fantastickou osobnost, pana primáře Koutného, úžasného rehabilitačního lékaře, což mě zlákalo k tomu, že jsem na jihu Čech zůstal. Říkám, že to byl „moudrý delfín, který mne provedl přes oceán rehabilitační medicíny“. Pak bylo panu primáři doporučeno, aby odešel a mně nabídli jeho místo. To bylo velmi nedůstojné (pro nás oba), proto jsem odešel do Prahy. Nejprve jsem měl stálé místo zaměstnance a roku 1993 jsem se dozvěděl o volném místě rehabilitačního oddělení na Jarově. Tam jsem se dostal, povedlo se mi jej i zprivatizovat a od té doby jsem tam působil.
Takže se z vás stal i manažer?
Ano. Bohužel jsme v loňském roce byli z tohoto místa odejiti za nedůstojných podmínek. Mimochodem, ta klinika byla natolik zajímavá, že se tam jezdili dívat i Švédové, aby viděli, co to je model polikliniky! Zajímavé bylo, že se v jedné budově sešli lékaři jak praktičtí, tak odborní, a dokonce zde byly i diagnostické přístroje. Takže vše na jednom místě. To je dnes již téměř unikát. Navíc jsme zde zřídili i nastavení a certifikát normy ISO. Která zdravotnická zařízení jej mají! Ale nejde o certifikát přenosný na jiná pracoviště, bohužel. Přesto máme totéž v Rehab Clinic Jarov a jsem za to strašně rád.
Čím vás Žižkov okouzlil?
Žižkov si mě strašně získal! A stal se ze mě obrovský patriot. Vlastně jsem jej měl v oblibě již jako kluk díky historkám o Žižkovském podsvětí. Je stále takový. Má kouzlo. Baví mě starší pacienti, pamětníci Žižkova, to je taková rázovitá skupinka lidí. Něco jako byli malostraňáci.
Stále tu v mnoha místech funguje zdejší pospolitost…
Přesně tak. Je tu zeleň, lidi se znají… Třeba tam, kde bydlím, máme bezvadnou partu tří sousedů. Navíc mám pejska, Žižkov jsem poznal více i díky němu. Nejvíc mám zběhané žižkovské zahradní kolonie, kde mají lidi vymazlené zahrádky. Můžete zde sledovat, jak se mění roční období. To je moje milovaná záležitost!
Ve své praxi aplikujete i metody ze střední Asie…
Mou filozofií je, že každý pacient k nám jde s nemocí těla. Jakmile má tyto potíže dlouhodoběji, souvisí to i s myslí. Vždy na to upozorňuji i své studenty. A pak platí, pozor, ti lidé k vám jdou i se svou duší!
Takže klasická evropská medicína nestačí?
Zvykli jsme si příliš spoléhat se na přístroje. Ale ty mohou být omylné! Sám jsem to zažil. Měl jsem výsledky z laborky, z nichž vyplývalo, že mi umírá pacient na diabetes. Jako vyjevený jsem vyletěl, že má vysokou glykémii. Viděl to pan primář a říká: „Nejprve to naber znovu, a pak začni vyšilovat!“
Lidé i lékaři si zvykli na to, že vše musí být podloženo nějakým vyšetřením, ale to nefunguje. A navíc je dnešní doba velmi napjatá na stresy. Proto se mi líbí postoj asijské medicíny, potažmo holistického přístupu (= celostní, ve zdravotnictví nejen soustředění na jeden fyzický zdravotní problém, ale i na hledání příčin v nemocné duši - pozn. red.).
Naštěstí přibývá i dalších lékařů, kteří nemyslí jen v intencích svého obru, např. u ORL jen na ucho, krk a nos, ale berou to celkově. Pro pacienty je to obrovský dar.
Není škoda, že se to neučí na fakultách?
Je to ještě jinak. K tomuto směru medicíny chybí v Evropě velká pokora. Je tu spousta škol a školiček, které ovšem nestudují prameny! Proboha, vždyť v Čechách máme díky sinologům originální překlady zajímavých prací. A velmi dobré, neboť nejde o překlady překladů, kde vám obvykle ten správný výklad uteče. V tomto máme velkou výhodu. Kvůli tomu jsem se trošku naučil i tibetštinu a opakovaně jsem do těch zemí vyjel, byl jsem v Mongolii, Bulharsku a všude okolo. Jen Čína mi do Tibetu bohužel vízum nedá… Napsal jsem několik odborných článku. (smích)
Jak jste se k tomu všemu dostal? Přes ruštinu?
Rusové si v jednu chvíli uvědomili, jak jim Západ utíká a že na to nemají. Současně jim ale došlo, že mají na svém území technologie, jichž by mohli využít. Proto založili Institut Tibetské medicíny, a díky tomu jediné překlady knih o tibetské medicíně kompletně existují v ruštině. Rus se nikdy nenaučí komunikovat v angličtině (oni mluví jako sedmileté děti) a Američan se zase nikdy nenaučí azbuku.
Rusové mají ještě další výhodu, možnost pokusů na zvířatech. Zvířátka mám rád, miluju je, mám jednoho doma, ale přesto jako lékař musím konstatovat, že je to neocenitelná pomoc medicíny. Někdy se prostě modelová počítačová situace nedá udělat. V Čechách je šílená byrokracie, pokus vám musí schválit 50 institucí, zvířata vám dodají jen dvě laboratoře za strašné peníze, a nakonec vám za zády stojí Zelení, koukají vám přes rameno a kontrolují vás. (smích)
Navíc mě těší, když mohu na západních kongresech tlumočit ruské práce, protože tam jde o úplné novinky.
Hodně jste publikoval články o laserech. Je to tak, že v mnohém zastupují třeba akupunkturu?
Lasery stojí a padají na léčbě fyzikální, tedy ne medikamentózní. Aplikace tepla/chladu, elektřiny/zvuku, aplikace vody. Specialitou jsou neinvazivní lasery, které díky aplikaci jedné terapie mají účinek protibolestivý, protizánětlivý a stimulují regeneraci. Jde o stejný převrat, ve fyzikální medicíně srovnatelný s objevem antibiotik v infekční medicíně.
A souvislost s nahrazením akupunktury?
Dlouho se to hledalo. Aplikovaly se kamínky, kolečka apod. Ale zjistilo se, že laser ovlivňuje i specifický akupunkturní bod. Takže ano, jednou z částí neinvazivní laserové terapie je i toto.
Reagují na to všichni stejně?
Liší se to národem. Považuji se za Kelta a i mé genetické testy to potvrzují, mám tedy evropské kořeny. Asi 1/5 evropské populace na akupunkturu nereaguje tak, jak bychom si přáli. Naopak Asiaté reagují výborně! Uzdraví se doslova v sekundě.
A rehabilitace pohybového aparátu?
Díky několika lidem se tyto problémy léčí v Česku celistvě. Důležité je vše, včetně sociálního zázemí. Je to krásná medicína. Přijde vám bolavý člověk, pak ulehne, udělám hup, blokace mu odběhne a on odejde. Jeden takový nám tuhle zanechal francouzské hole a odešel! (smích) To mě naplňuje.
Čím lidem pomáháte a neví se o tom?
Soustředíme se na jednu obrovskou specialitu, a tou je otoneurologie, tedy hraniční obor mezi ušní medicínou, neurologií a námi. Týká se dvou velmi frekventovaných diagnóz, které pacienty hodně omezují a mnoho lékařů si s nimi neví rady – jde o problematiku šelestů v uších. Je to hučení v uších spojené se závratí. Ostatně trpěl tím i Vincent van Gogh, což mnozí netuší, a právě proto si uřízl ucho. Jde o nemoc, která není vidět! Nikdo o tom moc neví a pacienti obvykle slyší od lékařů větu: „Tak si na to zvykněte!“
Léčíme to díky neinvazivnímu laseru. A navíc se nám povedlo udělat i průzkum mezi 1000 náhodně vybraných pacientů z naší třítisícové kartotéky a zjistili jsme, že to má vypovídací hodnotu. Ostatně, sám jsem tím trpěl a vím, jaké to je…
MUDr. Miroslav Procházka (*1961)
V letech 1990-1993 pracoval v Ústavu lékařské kosmetiky Praha. Od roku 1993 byl vedoucím rehabilitačního oddělení Zdravotnického zařízení Jarov v Praze a Rehab Clinic Jarov. Vedl školicí středisko v oblasti neinvazivní laserové terapie.
Na mezinárodním poli působí jako člen výboru European Medical Laser Association a European Laser Association. Byl prezidentem 2 světových kongresů o laserové medicíně. Absolvoval stáže v Německu, Indii, Mongolsku a Burjatsku. Je spoluautorem učebnic neinvazivní laserové terapie, přednáší a publikuje i v oblasti moderních fyzikálních terapií a myoskeletální medicíny, přeložil též knihu o tibetské medicíně.
Rehab Clinic Jarov
Jeseniova 1226/139, Praha 3
E-mail:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.rehabjarov.cz
Text: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
