Člověka, který se dlouho a intenzivně věnuje asijským bojovým sportům a rovněž dokáže pochopit a přijmout východní filosofii, poznáte na první pohled. Takoví lidé bývají ztišení, rozvážní, klidní a vyrovnaní. Přesně tak působil Václav Mornštejn, judista tělem i duší.
„Ačkoliv se judu a jiu-jitsu věnuji více než 40 let, od 80. let pak velmi intenzivně, větší úspěchy přišly až v posledních letech, kdy jsem začal závodit za veterány,“ říká Václav Mornštejn. „V roce 2009 jsem se stal vicemistrem na mistrovství Evropy veteránů v judu a o rok později jsem byl na mistrovství světa veteránů v judu sedmý. Na mistrovství republiky veteránů v judu jsem v roce 2009 obsadil první místo a rok na to druhé,“ sčítá své úspěchy Václav.
Učitel i vzor
„Mým senseiem byl Vladimír Lorenz, který je i zakladatelem juda na Žižkově. V 80. letech mi nabídl, jestli bych se společně s ním nechtěl začít věnovat trénování dětí a mládeže, já jsem souhlasil a už u toho zůstal. I když pan Lorenz loni zemřel, snažíme se cvičit v jeho duchu i nadále. On nějaký čas pobýval i v Japonsku, odkud si přivezl některé znalosti a dovednosti, které se pak snažil přizpůsobit na české podmínky a vytvořit tak školu juda, jiu-jitsu a aikida, s čímž jsem mu také pomáhal. Cvičení se musí odlišovat, nemůže pouze kopírovat japonské, Evropan totiž proti Asiatovi nemá sebemenší šanci. Ať už po fyzické či psychické stránce jsou zde velké rozdíly,“ vysvětluje Václav Mornštejn a dodává: „Škoda, že se náš mistr pan Lorenz nedožil skvělých úspěchů našeho oddílu v loňském roce. Stali jsme se totiž nejlepším oddílem mladších žáků v celé České republice a ve starších žácích jsme byli třetí. S dětmi a mládeží jsme se zúčastnili celkem 22 soutěží, na kterých jsme získali množství medailí a řadu bodovaných umístění. Tři roky jsme se na velké soutěže připravovali a teď se nám začalo dařit a úsilí přineslo ovoce,“ s hrdostí říká trenér.
Trénovat děti, policisty i dospělé
„V době, kdy jsem začal judo a jiu-jitsu trénovat, jsem ještě vykonával civilní povolání, byl jsem instalatér. Hned z práce jsem mířil do tělocvičny, takže tím velmi trpěla má rodina, ale s odstupem času to hodnotím tak, že práce s mládeží je pro mě posláním. Dělám to hrozně rád a mám radost, když dosáhneme nějakého úspěchu,“ sděluje Václav Mornštejn a navazuje: „Po smrti Vlastimila Lorenze se přípravě dětí a mládeže věnujeme především s Davidem Kůsem a Monikou Oswaldovou, kteří také pochází z řad jeho odchovanců.“ „V 90. letech jsem začal jako trenér spolupracovat s Policií ČR, po nějakém čase jsem ale odešel, protože práce byla velmi časově a logisticky náročná. Bylo mi ale nabídnuto, jestli bych nechtěl jako instruktor výcviku pracovat pro městskou policii. Souhlasil jsem, udělal zkoušky a už tuhle práci dělám 18 let a stále mě to baví,“ s úsměvem hovoří o své práci i koníčku žižkovský judista. „Mimo to ale ještě vedu lekce sebeobrany pro dospělé. Kombinuji tak prvky juda, karate, cvičíme s noži, pistolemi nebo holemi. Hodiny na sebe navazují a cviky často opakujeme, na což kladl velký důraz i pan Lorenz. Vždy zájemcům vysvětlím systém tréninků a nechám na nich, aby se rozhodli, zda jim můj cyklus vyhovuje a oni většinou souhlasí. Výuka sebeobrany pro dospělé se koná dvakrát týdně,“ prozrazuje Václav Mornštejn a dodává: „Několikrát v životě jsem byl skutečně rád, že sebeobranu ovládám. Na těle mám tři jizvy po napadení nožem, nejhorší je moment překvapení, kdy to skutečně nečekáte, ale byl to jen mžik, než jsem stačil zareagovat, potom už jsem si věděl rady.“
Žižkov a já
„Narodil jsem se na Praze 9, ale už od roku 1965 jsem na Žižkově často pobýval a v roce 1970 jsem se sem i přestěhoval. Měl jsem nabídky na jiná místa, ale zůstal jsem tady. Žižkov mi hodně dal a hodně toho pro mě udělal, neměnil bych. Nejraději mám spodní Žižkov, ale i Parukářku, líbí se mi také Atrium, kam si občas zajdu na nějaký koncert. Jsem spokojený i s nabídkou služeb a myslím, že je celkem dostačující. Vzhledem k tomu, že tady máme Vítkov a Parukářku, tak i zeleň a kousek té přírody je zde zastoupený. Jsem nadšený z nových dětských hřišť, které se budují, to je úplná nádhera, už to není jen hromádka písku, ale děti tam mají všechno a můžou si spokojeně hrát. Žižkov je i celkem bezpečné místo pro život, už dávno neplatí 'Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni', v tomhle ohledu je třeba Karlín daleko horší. Změny, které tady v poslední době proběhly, byly určitě k lepšímu, Žižkov se hodně zvelebil, jen mě trošku mrzí, že se příliš neopravují staré baráky, ve kterých většinou bydlí staří lidé, kteří na opravy peníze prostě nemají,“ uvažuje Václav Mornštejn a pokračuje: „Jeho největší kouzlo spočívá v tom, že Žižkov prostě vždycky zůstane Žižkovem.“
TJ Sokol Žižkov II
V současné době v oddíle trénuje okolo 120 dětí různých věkových kategorií. Noví žáci jsou přijímáni v průběhu celého školního roku, děti musí dosáhnout alespoň pěti let, horní věková hranice však není stanovena. Při vstupu do oddílu se neprovádí žádné přijímací pohovory ani testy, stačí pouze zájem. Rodičům i dětem se zde snaží vycházet co nejvíce vstříc. Například svěřencům, kteří si nejsou jistí, zda u juda zůstanou, půjčují kimona na vratnou zálohu. Navíc první měsíc nemusíte platit kurzovné předem. V roce 2010 zde otevřeli vlastní dětský koutek, kde mohou rodiče společně se sourozenci počkat, než trénink skončí. Dokonce se podařilo, že v judo oddílu začali trénovat i rodiče dětí, které sem chodí. Tímhle se může pochlubit málokterý oddíl. Starají se zde nejen o fyzickou, ale i o komplexní výchovu cvičenců v souladu s mravním kodexem judisty.
Judo (japonsky džúdó: jemná cesta) je japonské bojové umění.
Václav Mornštejn (*1947)
V judu je nositelem 3. danu, v jiu-jitsu 6. danu.
Roku 2009 vybojoval 2. místo na ME veteránů v judu.
V roce 2010 obsadil 7. místo na MS veteránů v judu.
Děti a mládež trénuje v TJ Sokol Žižkov II přes 40 let.
Věnuje se také výuce sebeobrany pro dospělé a cvičí městskou policii.
Vladimír Lorenz (1925 – 2010)
- Během okupace se zapojil do odboje v organizaci železničářů Modrá fronta.
- Za války byl vyhozen z reálky v Hradci Králové, když odmítl hajlovat. Poté přestoupil do Bechyně na odbornou keramickou školu, kde se zapojil do odbojové skupiny knížete Alfonse Paara. Měl přezdívku Kazík, ale v dubnu 1943 byl prozrazen a zatčen. Převezli jej do Terezína, kde čekal na trest.
Počátkem roku 1945 byl v Norimberku odsouzen k trestu smrti, vykonání rozsudku unikl, když spojenci rozbombardovali vězení.
- Po válce se setkal se svým budoucím celoživotním učitelem, japonským profesorem Kitayamou, jehož asistentem byl 19 let. Do Japonska však vycestoval roku
- Byl zakladatelem aikida u nás.
- Česká televize o něm natočila v rámci cyklu Neznámí hrdinové – pohnuté osudy dokumentární pořad.
Text: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
