Povídání nejen o Žižkově jsme si domluvili měsíc předem. Standardní postup, nebýt ovšem toho, že na něj Ivana Regina kývla na první dobrou. V průběhu povídání jsme zjistili proč. Věděli jsme jediné, na Ivanu má řada z nás zcela odlišné názory – jedni ji chválí a druzí haní – jak to tedy celé dopadne?
Od časného rána byl tento původně běžný den celý roztržitý. Znáte to, vše bylo jinak, samý stres. Dnes vím, proč se to dělo... Při odchodu od Ivany jsem byla velmi mile překvapena. Jednak z toho, že je tuhle „ženskou“ velmi těžké zastavit, když začne vyprávět, a také z toho, že jsem odcházela s velkým pocitem klidu a nadšení. Možná to znají ti, kteří ji vyhledají, aby jim pomohla a poradila. Jenže já i fotograf, jsme zde dělali rozhovor! Chci vyjádřit jediné, ještě se mi nestalo, aby mne zpovídaná osobnost dostala do vnitřního klidu pouze povídáním. Ostatně posuďte sami, ráda bych v dnešní uspěchané době přinesla tuto energii i k vám. Celé povídání doprovázela, jak jinak než atmosféra zapálených svíček.
Pocházíte z Plzeňska, co vás okouzlilo na Žižkově?
Jsem čarodějnice a v Plzni mám velkověštírnu, ale když mě někam zvou, tak přijedu. Na Praze 3 to můžeme nazvat, že jsem v malověštírně, v tom starém a tajemstvím zastřeném Žižkově. Miluji strašně moc staré věci, mluvím se záhrobím, miluji historii a staré budovy, proto mám ráda hrady i zámky, kde si všímám astrálů předků. A proto vyhledávám podobná místa všude, kde se pohybuji.
Co pak s vámi dělá historie hlavního města?
K Praze mám vztah k historické části a mám zde práci ve všech televizích, ale že bych musela korzovat mezi lidmi, to ne. V soukromí se držím poněkud stranou. Moje profese je trochu odlišná, protrpím si všechny záběry v televizi, kde i poslechnu rady profesionálů, ale je to jen práce. Takže akce skončila, děkujeme a frčím pryč. V soukromí jsem jiná.
Ale tak by to měl mít snad nastaveno každý?
Čarodějnice vždycky byla na konci. Takže na chalupě mám oázu, kde je to úžasné, napsala jsem tam většinu knížek a tam se mi nejlépe pracuje.
Máte nějaké civilní povolání, jemuž jste se věnovala dříve?
Pracuji v kanceláři. Bohužel jsem po všech těch letech čarování musela i do práce. (směje se) Ale tenkrát v mých začátcích to ani jinak nešlo. Mě vlastně věštění stálo i místo, když jsem si z archivu, kde jsem pracovala, udělala věštírnu. Navíc jsem tam i kouřila, což se nesmělo. Nicméně kancelářskou profesi vykonávám doposud.
Lidé vás asi nejvíce budou znát z TV pořadů, ale co jim předcházelo? Jak dlouho se věštění věnujete a co bylo prvním impulzem, který rozhodl?
Věštění se věnuji 30 let. Vše začalo v mých 15 letech, již tehdy jsem si hrála s kartami. A byla jsem také velmi odlišná a poměrně dost jsem zlobila. Pak mě moje babička – úžasná ženská – naučila spoustu věcí o zákonitostech věštění, ale i o pokoře. Měla jsem velké problémy. Ten svět je odlišný, za ty úžasné schopnosti platíte. Nesmíte si připouštět lidský osud. Vlastně i tyto mé zkušenosti mě vedly k tomu, že nepřijímám jako klienty lidi do 20 let. Ráda pomůžu, když můžu, ale některé lidské příběhy jsou silné. Beru to také jako křesťanskou povinnost. Když máte dar, tak je to něco za něco. Když skončí práce – stojí před vámi Regina, která je křehká, něžná a citlivá, žena, co třeba postaví na výbornou omáčku, miluje starožitnosti a pořádek. Nikdo nevidí tu křehkou duši, která se liší například od toho, kdy jdu na scénu a věnuji se problémům druhých. Jde o sebeobranný systém, kdy se ze semetriky v televizi stává jemná duše v soukromí. (směje se)
Liší se klienti v přístupu, pokud je to muž či žena?
Ano, ženy jsou více emocionální, ale záleží to spíše na povaze než na pohlaví. V mém řemesle mám mezi klienty řadu významných osobností – umělce, herce, manažery, podnikatele. Nerada se chlubím konkrétními jmény, jsou to lidi jako my, jen vykonávají tyto profese.
„Mám to štěstí, že jsou na mne lidé hodní.“
Co s podnikateli například řešíte nejčastěji?
Pomáhám jim řešit kontrakty, zda do nich mají jít či nikoli. Divili byste se, to je velmi zodpovědná práce.
Dá se nějak charakterizovat, s čím se na vás lidé obracejí nejvíce?
V podstatě nejlepší režisér, scénárista i osud jsou věci, které jsou v pohybu. To znamená, že co vy zvládnete, druhý umět nemusí. Vy půjdete na rande, protože chcete, druhý na to potřebuje požehnání od čarodějnice. Záleží na povaze, na přístupu k životu, jestli je ten člověk labilní. Člověk má tyto predispozice už od prenatálního období, již tam se dají hledat základy čehosi, co máme v koutě zaznamenáno a co nás ovlivní na životní cestě. Říkám, že jde o malý počítač, který máme zasunut v podvědomí. Vše, co dělám a používám, jsou vlastně pomůcky, které mi pomáhají toto vše rozkrýt a vidět. Opatrně to rozkrývám a říkám, aha, tam je průšvih, musím pečlivě volit, jak to dotyčnému sdělit tak, aby se mi v první chvíli nezhroutil. A pak, vždy když objevím nějaký průšvih, hned se snažím hledat řešení a poradit, jak z toho ven. Někdy je to i logicky nesmyslné, ale prostě to tam vidím. Pak mě těší, když mi klient třeba za rok zavolá a řekne: „No tomu bych nevěřil! Ono to vyšlo přesně, jak jste říkala.“
Jaké jsou negativní reakce klientů, když je překvapíte? Jak pracujete s jejich strachem?
Negativní reakce je dobrá reakce. To je to, že jsem vyvolala stav – teď se zlob Občas se mi spíš stane, že mě klienti přijdou zkoušet. Prostě už od začátku vím, že je to test. To si pak musím dát velký pozor na to, aby mi klient vůbec neodpovídal a mluvila jsem jen já o svém světě. A teprve až skončím, tak se podívám na reakci.
Bude asi hodně lidí, kteří si v poslední době, kdy vás znají z TV, řeknou… tak já to tedy zkusím a uvidíme. Zvýšila se vám intenzita těchto lidí?
Dělám to už tolik let a nepoznávám, že by to bylo nyní jiné než dříve. Řeknu to ještě jinak. Mám to štěstí, že jsou na mne lidé hodní. Je to hezké a dojemné. A toho si strašně moc vážím. Na Vánoce, Velikonoce, nebo na mé narozeniny mi od nich vždy přijde spousta krásných vzkazů a přání. A kolikrát ty dotyčné ani osobně neznám. Kde je adresa, tam odpovídám a děkuji. Mám pět mobilů (směje se), takže reaguji i na hezké SMSky. Ozývají se mi i klienti po 18 letech – „Tak se nám to podařilo!“ To je vlastně jedna maturita a to je bomba.
Dva roky je ekonomická krize, nepřevažují více dotazy finančního charakteru?
Je to sociální nejistota. Když udělám průzkum a můžu ho dělat denně, tak zjišťuji, že lidi neznají hodnotu života. Pracuji i s bylinkami, a když přijdou lidé, co opravdu potřebují pomoc a vidím, že mají zdravotní problémy, udělám na ně velmi přísný kukuč a řeknu: „Dojděte si na mamograf.“ Většinou mám hned do měsíce reakci, kdy mi zavolají a seřvou mě – „Já mám nález a vy jste mě tam poslala…“ Ta reakce je šok, ale unesu to. Vždyť za mnou přišli s voláním o pomoc.
Berete to jako úděl vaší práce?
Samozřejmě. To je velká pokora a štěstí. Nechám si prostě vynadat.
Schůzky jsou pouze osobní?
Mám i klienty z ciziny, kteří například potřebují rychle pomoci. Tomu se říká telepatické mosty, musím si ho vybavit a napojit se na něj, abych mohla poradit. Několik klientů mi pravidelně telefonuje. Oční kontakt není důležitý. Stačí mi jméno a karty a už jedu. Z klientů informace netahám, začnu rozdávat karty a povídám, co vidím. To, co máte v duši, víte vždycky jenom vy. Ale, když se pak zeptám: „Je to pravda?“ Odpověď zní: „Ježíš z vás jde strach!“ Rozhodně nepostupuju takto: „A manžel vás přivezl?“ (Takže je vdaná…) „A děti máte?“ To je blbě, před takovou kartářkou ihned zabouchněte dveře! Tam se dá totiž odvozovat, a to už není věštba, ale domněnka! Je to zneužívání důvěry klienta.
Vše, co děláte, je dar. Nakolik musíte být dobrý psycholog?
Ono to není ani tak o psychologii, jako spíše o úžasné zkušenosti. Jde o něco mezi nebem a zemí. Když vám rukama projde tolik lidí a osudů jako mně, tak platí nepsaný zákon – uč se a naučíš se. Když se budete dívat do očí mámě, které se zabil syn na motorce, jedete si v sobě, jak by vám samotné bylo.
Takže jde spíše o všeobecný sociální talent?
Je to dar přijímat vibrace. Co unese jedna máma, neunese druhá. Je to o síle toho mateřství, takže vlastně pokaždé jinak. Třikrát do roka se mi stane, že mi něco řekne – nedělej to – pak skutečně nemá cenu ve výkladu pokračovat. Jakmile chybí naladění na vibrace, nepokračuji a nelámu to přes koleno. Okamžitě stopka. Vím, že není dovoleno, takže nemám právo pokračovat a klienta si raději přeložím na jindy. Víte toto řemeslo je velice těžké a jde o strašně velkou zodpovědnost. Ale tím, že je mi DOVOLENO tuto práci vykonávat, tak jí musím dělat čest.
Víte, že?
Ve své druhé knize Co nám ukazují sny? Ivana popisuje, kdy a jak si vybrala své umělecké jméno Regina a nechala se opět pokřtít. Toto jméno pochází z latiny a jeho význam je královna. Od července 2009 ji můžete vidět v pořadu Volejte věštce na TV Prima vždy v noci ze středy na čtvrtek. V Praze se věnuje i výukovým seminářům, například na téma čtení z karet, křišťálové koule či kávové sedliny.
Kontakt:
Ivana Regina Kupcová Sádlová
Tel.: 720 295 406
E-mail:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: ivana.astro-tarot.cz
Sídlo: Kozolupy 128, 330 32
Výklady: Bořivojova 42, Praha 3
