Ještě před sto lety byla nejen oprava, ale také výroba nové obuvi zcela výhradně rukodělnou záležitostí. Již ve středověku se ševci, kteří šili novou obuv, odlišovali od těch, kteří opravovali boty obnošené. Ti první se nazývali nováci, novědníci či novotníci, zatímco ti druzí byli zpravidla vetešníci, ale i leflíři, prťáci, flekíři či příštipkáři.
V současné době je však toto řemeslo téměř na vymření. V loňském roce zrušilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR z důvodu nedostatku studentů obor obuvník i na Střední škole obchodně technické ve Zlíně, tedy na poslední škole v celé České republice, kde byl ještě zapsán. Za podpory krajského úřadu ve Zlíně se škola snaží získat novou akreditaci a navíc krajský úřad přislíbil zařadit tento obor do podporovaných okruhů. Bylo by totiž velmi smutné, kdyby toto tradiční řemeslo zaniklo. Ubývá i obuvnických firem.
Důvodem je především obrovské množství levných bot dovážených z Číny. V Čechách najdete pár firem, které vyrábí tradičním ševcovským způsobem boty pro šermíře, historickou obuv nebo obuv ortopedickou. Je zde také několik ševcovských mistrů, kteří se živí výrobou luxusní obuvi na míru, lídrem v tomto oboru je především Rakousko a Německo. Většina ševců, na které v Praze narazíte, boty však jen opravuje.
Na zkušenou do Německa
„K tomuto řemeslu jsem se na učňovské škole dostal náhodou, když jsem musel ze zdravotních důvodů přestoupit na jiný obor, než který jsem si z počátku vybral. Ve druhém ročníku mě to ale začalo bavit a sám jsem se o obor více zajímal. Vyhlídnul si mne také jeden starý švec, který mi ukazoval i jiné věci, než ostatním klukům. Viděl u mě zájem. Hned po závěrečných zkouškách jsem však odešel do Německa na zkušenou, a to pro mě byla největší škola. Tam jsem teprve poznal, jak se dělá řemeslo. Spoustu věcí, které jsem se naučil, používám dodnes,“ vzpomíná Roman Rejka, jeden ze dvou ševců na Žižkově a pokračuje: „V Německu se na tuhle profesi kouká úplně jinak, tam si ševců váží, lidé dokáží ocenit poctivou práci a zaplatit kvalitní materiál.“
Oprava bot, pásků i kabelek
„Sám umím boty ušít. Když jsem byl mladší, tak jsem to i dělal a bavilo mě to, ale celý proces výroby je tak strašně technologicky, časově i finančně náročný, že vám to nikdo nezaplatí,“ říká Rejka a dodává: „V současné době dělám opravy a rekonstrukce bot, pokud jsou hodně zničené a zákazník si je přeje spravit. Kromě toho opravuji také kožené pásky, kabelky, peněženky, málokdy mě zákazník svým přáním překvapí, každému se snažím vyhovět.“
Práce jako koníček
„V tomhle oboru podnikám už čtrnáct let, mockrát jsem měl chuť s tím praštit, většinou, když přijde někdo, kdo neumí ocenit kvalitní práci a nadává na vysokou cenu opravy, ale i přesto mám svoji práci rád. Dělám to v podstatě jako koníček, protože na zbohatnutí to stejně jako každá jiná manuální práce není,“ s pousmáním prozrazuje ševcovský mistr. „Bydlím na Praze 10, ale na Žižkově v Rokycanově ulici, kousek od Koněvky, pracuji už deset let a líbí se mi tady, jsem tu spokojený. Za tu dobu už jsem si vytvořil okruh stálých zákazníků, kteří ke mně pravidelně chodí a s mojí prací jsou spokojeni. Ví, že pracuji jen se zahraničními, kvalitními materiály, které jsou sice trošku dražší, ale zato vydrží. Mám třináctiletou dceru, která se hrozně ráda motá kolem verpánku a řemeslo ji zajímá, tak jí to tady klidně a rád předám, ale jak to se ševcovstvím bude za pár let vypadat, to je ve hvězdách,“ ne příliš optimisticky zakončuje Roman Rejka.
Víte že:
- V roce 1909 se na Žižkově nacházelo společenstvo ševců, které čítalo 272 členů, jejich starostou byl Jan Šára a sídlo bylo v domě č. 275.
- Patrony ševcovského řemesla jsou bratři Krišpín a Krišpián, kteří ve 3. století našeho letopočtu doprovázeli biskupa Dionysa na jeho apoštolské cestě do dnešní Francie. Sami se nejprve naučili obuvnickému řemeslu, aby u tamních pohanů lépe uspěli a pro chudé pracovali zdarma. I díky tomu se jim dařilo místní obracet na víru. To však bylo prohřeškem proti tehdy platným zákonům, a tak byli oba bratři mučeni a popraveni kolem roku 287.
- Verpánek je trojnohá stolička s okrouhlým prohloubeným sedákem, na němž sedali ševci.
- Ve středověku se boty zhotovovaly jen na jedno kopyto, nerozlišovala se pravá a levá bota.
