Josif Pliečnik, hlavní architekt Pražského hradu a autor kostela Nejsvětějšího srdce páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, by 23. ledna 2012 oslavil 140 leté narozeniny. V nepřehlédnutelném kostelu s obrovským ciferníkem odpočítávajícím náš pozemský čas se odehrála mše věnovaná slavnému architektovi.
Karel Jerie, autor Žižkomixu a také oblíbeného žižkovského Péráka
poslal osobní PF 2012 všem čtenářům Žižkovských listů
A věci se dějí
Léta čtu s určitým zalíbením úvodníky. A vůbec nejraději čtu úvodníky všelijakých městských a obecních novin, listů a zpravodajů, jejichž autoři mne téměř nikdy nezklamou. Své pojednání velmi často začínají meteorologickou úvahou. To když je alespoň měsíc teplo, sucho, mokro, deštivo či chladno. Případně bývám vtažen do děje úvodníku nekomplikovaným pojednáním o ročním období, což bývá má malá jistota v tomto jinak nejistém světě.
„Sranda je asi největší lék“
Spisovatel, scenárista, dramatik, herec, textař… Český národ zná Zdeňka Svěráka v mnoha rolích. V anketě Největší Čech se umístil na 25. místě, těsně za Jaroslavem Seifertem, nositelem Nobelovy ceny za literaturu. „Jeho“ Cimrman byl první, nakonec však diskvalifikovaný. Ať už v autorské dvojici s Jaroslavem Uhlířem, synem Janem Svěrákem nebo Ladislavem Smoljakem, do svých děl umí pokaždé vtisknout spolehlivou dávku osobitého laskavého humoru. A nezapomněl na ni ani při našem rozhovoru…
Lednový Songfest.cz: Feng-yün Song, Jaroslav Dušek a jejich hosté přivítají tentokrát Rok draka
„Žižkov je stále zrcadlem ´starých časů´“
„Jsem patriotem této planety“
Doba tanečních kurzů pro mládež je v plném proudu. Zájem o tyto kurzy v posledních letech vzrostl, jistý úpadek bylo možné pozorovat hned po revoluci, ale zhruba od roku 1996 začal počet účastníků kurzů opět stoupat. Svůj vliv na oblíbenost tanečních kurzů měla i taneční soutěž StarDance, která k tanci přivedla řadu nových lidí.
Mám-li propojit tři sta třicet tři slov (počítá to někdo vůbec?), Prahu 
Milá Rebeko, už ani nepočítám kolikátý dopis Ti píšu. Jsem k smrti unavený. Chci jediné, abys mi odpustila, aby ses nade mnou slitovala, abys přiznala, že k sobě patříme, že existuješ. Sedím u nepopsaných stránek a prožívám déja vu, jako bych je pokrýval vysvětlujícími větami určenými jen Tobě už bezpočtukrát. Ale znovu se do toho boje se vzpomínkami pustím.
